Po starých stezkách se šířilo křesťanství i mor. Cesty vždy přinášejí dobré i špatné zprávy, věří Václav Cílek

„Jantarovou stezku musíme definovat jako systém cest, který se proměňuje v čase. Ta nejstarší a funkční vrstva stezky je poměrně dobře dohledatelná jako keltské cesty, protože už Římané je zmiňují a zakládají silnice dílem právě po keltských stezkách,“ pokračuje Cílek.

Jantarovou stezku musíme definovat jako systém cest, který se proměňuje. Už Římané je zmiňují a zakládají silnice po keltských stezkách.
Václav Cílek

Přesto je problém identifikovat tyto stezky například v Polsku. „Tam chytíte rámcové směry, chytíme místa s pověstí hradišť nebo tržních míst, ale v polských nížinách je většinou velmi obtížné najít zbytky úvozů. Až když se blížíte k Visle nebo jiným říčkám, tak je to možné.“

„Takže v Polsku tápeme, kde Jantarová stezka vedla, ale v Alpách si to umíme představit docela dobře,“ dodává geolog.

Málo pramenů

Písemných pramenů k tématu je poměrně málo. „Výborné doklady máme pro antiku.... V antice se jednalo hlavně o rychlé přesuny vojsk. Říše římská byla obrovská a aby zaplatili vojáky, potřebovali až několik tun zlata ročně.“

Čtěte také

Kudy ve středověku proudilo zboží celého světa. Václav Cílek přibližuje historii obchodních stezek

Z už zmíněné Aquileie vedlo několik stezek. „Cesta se dělila a my jsme z počátku sledovali cestu na Emonu, tedy Lublaň, pak je Ptuj a pak to pokračuje na Budapešť, kde se stezka dále dělí a pokračuje také na Děvín u Bratislavy.“

„A když jedete po této slovinské cestě, tak prochází nedaleko krasové oblasti s jeskyní svatého Škociana. Prakticky všechny archeologické nálezy se koncentrují v této romantické krajině a nikoliv do okolní zemědělské. V okolí je několik míst, které fungovaly jako obětní jeskyně. Takže na dohled od velké obchodní cesty leží posvátná obětní krajina.“

Ještě donedávna platilo, že když se vydáváte na cestu, tak uděláte nějakou osobní oběť.
Václav Cílek

„Ještě donedávna platilo, že když se vydáváte na cestu, tak uděláte nějakou osobní oběť. Ať už je to rituál pro vaši vlastní psychologii, nebo pro bohy, o kterých nic nevíme, tak to pomáhá zdaru cest, jdete s větší jistotou. Tedy když chcete udělat něco opravdu velkého, musíte správně začít: zamyšlením, obětí, slibem. Takže krajina je i takto využita,“ popisuje Cílek. 

Podobnou analogii lze nalézt na našem území v okolí Býčí skály. „Tudy prochází Jantarová stezka Moravou a trochu stranou a v jeskyni leží pohřebiště halštatských velmožů.“

Trasa Jantarové stezky

Cílek popsal celou trasu Jantarové stezky, kterou s dalšími vědci sledoval. „Z Aquileie se dá jet buď přes Alpy, nebo údolími do vídeňského Nového města, nebo přímo zamíříte do Tullnu. Od Vídně můžete směřovat více způsoby, základním pro nás je směr k Mikulovu nebo Mušovu, kde byly římské tábory.“

Čtěte také

V muzeu silnic ve Vikýřovicích začíná výstava Jantarová stezka. Návštěvníky provede historií jedné z nejznámějších obchodních cest

„Odtud můžete pokračovat do brněnské kotliny přes Líšeňské hradiště dál na sever podél Býčí skály k Olomouci a na Nízký Jeseník. Tam někde na Osoblažsku překročíte hranice do Polska a snažíte se přitom vyhnout vodám a jít po rozvodích a nízkých kopcích, dnes často nedohledatelných až k moři.“

Také severojižních cest bylo víc. „Jedna z nich možná vedla přes Prahu, ale určitě šla jedna z Řezna podél Klatov přes plzeňskou kotlinu nahoru na sever. Severojižní směry jsou obecně velmi důležité pro pravěkou vrstvu obchodních cest.“

„Výzkum starých cest je dnes staronovým odvětvím, které umožňuje poznávat hospodářské dějiny a výměnu zboží. Například se ukazuje, že křesťanství se šířilo podél Hedvábné cesty, ale šířil se po ní i mor ve 14. století, takže cesta je vždy něco ambivalentního. Spojuje a přináší dobré i špatné zprávy,“ shrnuje Václav Cílek.

Reprízu pořadu najdete v audiu.