Platy a závist

26. srpen 2004

Od prvního května letošního roku platí novela zákona, která přikazuje zveřejnění platů, odměn, bonusů a naturálií každého člena představenstva, dozorčí rady či vedení firem, jejichž cenné papíry se obchodují v České republice. Výčet požitků a slůvko každého jsou v této souvislosti velmi důležité.

Zabraňují totiž nejrůznějším kličkám. Třeba těm, že by příslušná firma zveřejnila souhrnný příjem všech svých šéfů. Tím by formálně vyhověla požadavku a de facto nesdělila veřejnosti nic důležitého. Zároveň znění příslušného zákona brání tomu, aby šéfové firem obcházeli zveřejnění poměrně vysokých platů tím, že by jejich výše byla formálně nízká, celkový příjem pomocí různých naturálií, odměn a bonusů naopak velmi vysoký.

Takže současné znění zákona vytváří relativně dobré podmínky k tomu, aby se lidé, pokud se budou zajímat o odměňování lidí ve vedení některých firem, dozvěděli pravdivé informace. K čemu jim mohou být dobré? Odpověď z vedení firem, kterých se to týká, je jednoznačná. K rozpoutání vášní a k velké závisti. Je pravděpodobné, že většina podřízených bude skutečně velmi těžko rozdýchávat výši příjmu, která pravidelně míří na konto jejich nadřízených. Příslušný zákon však byl motivován něčím jiným. Konkrétně ochranou akcionářů. Ti si tímto způsobem budou moci konfrontovat příjmy vedení firem s jejich hospodářským výkonem.

Získají tudíž větší možnost rozpoznat například pokusy o tzv. tunelování a budou mít lepší šanci jim v tomto činu zabránit. Právě to by ocenili například akcionáři firmy Enron, která zkrachovala ve Spojených státech. Jak píše Mladá fronta Dnes, ukázalo se, že vedení této firmy si pravidelně dopřávalo vysoké odměny i v době, kdy byla společnost na pokraji krachu. Lze však pochybovat o tom, že příslušný zákon bude dobře fungovat v českých podmínkách. Týká se totiž velmi bohatých firem, které spolupracují s kvalitními právníky. Ti určitě najdou nějakou kličku, jak se z příslušné povinnosti vykroutit. Jednu cestu nabízí přímo zákon. Ten se totiž vztahuje pouze na firmy, které obchodují se svými cennými papíry na české burze nebo RM systému. Teoreticky by tudíž mohlo dojít k tomu, že některé firmy své cenné papíry z těchto trhů stáhnou a žádné příjmy svých šéfů zveřejňovat nebudou muset. Další možností je pak neodevzdat požadované údaje, nebo je nějakým způsobem zkreslit.

Možná, že pro vedení některých firem bude několik set tisíc korun vysoká sankce menší škodou, než rozruch, který by vyvolalo oficiální zveřejnění příjmů. V České republice totiž stále panuje přesvědčení, že zveřejnit platy je nevhodné, právě kvůli příliš velké závisti. Je zajímavé, že pokud se nějaké příjmy dostanou na veřejnost, možná se o nich chvíli závistivě polemizuje, postupem času však rozruch utichá. Řeč je o sportovcích, nebo o umělcích, případně o politicích. Posledně jmenovaní jsou navíc u veřejnosti nepopulární ani ne tak kvůli příjmům, ale kvůli tomu, jak vystupují a jak se chovají. Zkrátka řeči o tom, že Češi nejsou na zveřejnění vysokých příjmů manažerů velkých firem připraveni, nejsou úplně na místě.

Na druhé straně je pravda, že u soukromých firem je pouze na nich, jak dobře odměňují své šéfy. Pokud je budou platit mizerně, budou mít jistotu, že v jejich čele nebude kvalitní vedení. Na což musí v konečném důsledku doplatit výkonnost firmy, a tím pádem i její zaměstnanci a akcionáři. Pokud budou naopak přepláceni a nebudou dostatečně schopní, opět na to dlouhodobě doplatí firma a může dojít až k jejímu krachu. Proto zákon, který umožňuje akcionářům získat přehled o příjmech vrcholného managementu je krokem správným směrem.

Neměl by však odvést pozornost od jiného problému. A tím je odměňování vedení firem s většinovým podílem státu. Tyto firmy bývají často ztrátové, přesto jejich vedení pobírá královské platy, které převyšují například příjmy ministrů. Přitom daňový poplatník doplácí na podobné podniky hned dvakrát. Jednak hradí jejich ztrátu a zároveň přispívá na horentní platy neschopného managementu a často nemá ani tušení, o jak vysoké mzdy se jedná.

Nic však nenasvědčuje tomu, že se daňový poplatníci budou moci oficiální cestou dobrat výše příjmu takovýchto lidí. Samozřejmě pokud jejich cenné papíry nebudou obchodovány v České republice. Dá se tedy očekávat, že povinnost zveřejnění příjmů šéfů některých firem se zvrhne jednak ve snahu těchto firem nějakým způsobem obejít zákon a v závistivé diskuse zaměstnanců, kteří nebudou moci pochopit, proč jejich ředitel bere tak vysoký plat. Přesto představuje příslušný zákon krok správným směrem.

autor: Petr Hartman
Spustit audio