Pižmoňů ubylo, ale člověk za to nemohl

Před 12 000 lety začalo drasticky ubývat velkých turů pižmoňů (Ovibos moschatus), kteří vynikají zahnutými rohy a extrémně dlouhou srstí. Kdysi byli pižmoni hojní po celé severní polokouli, ale dnes je najdeme pouze v Grónsku, kde velikost jejich populace dosahuje 80 000 až 125 000 zvířat. Důvody mizení pižmoňů mohly být dvojího druhu: buď lovecké aktivity našich předků, nebo změny klimatu. Koncem pleistocénu ubylo nebo zcela zmizelo víc druhů velkých zvířat včetně mamutů, ale genetikové z Pennsylvánské státní univerzity se zaměřili na pižmoně.

Z mnoha míst jejich bývalého areálu rozšíření vědci získali zbytky kostí pižmoňů staré až 60 000 let a izolovali z nich mitochondriální DNA. Výsledky její analýzy porovnali s DNA současných pižmoňů a sledovali, jak se během času měnila genetická diverzita pižmoňů. Předpokládá se, že snížení genetické diverzity odráží skomírání populací. Po zhodnocení svých výsledků vědci došli k závěru, že pižmoně lidstvo na svědomí nemá. Před 12 000 let se lidská populace rozrostla a na mnoha místech se překrývala s populací pižmoňů. Diverzita v populacích pižmoňů se ale během posledních 65 000 let opakovaně snižovala a zase vzrůstala, což odráží spíš komplexní změny klimatu a prostředí než vliv jediného faktoru v podobě dávných lovců.

Zdroj: Penn State University