Piloti, kteří řídí letadla myšlenkami

Němečtí vědci z technických univerzit v Mnichově a Berlíně v tomto smyslu již dosáhli určitých úspěchů, i když zatím jen v rámci virtuálních letů v simulátoru. Klíčovou komponentou systému je komplexní elektroencefalografický (EEG) snímač, který těsně obepíná hlavu pilota a obsahuje mnoho elektrických senzorů. Ty snímají jemná a proměnlivá elektrická pole, kterými se činnost mozku projevuje v různých místech při povrchu hlavy. Podobná metoda se používá také při pokusech s mentálním řízením počítačů nebo aut.

Vedoucím týmu vědců je profesor Florian Holzapfel z Ústavu dynamiky letových systémů při Technické univerzitě v Mnichově. Zkušební piloti se pod jeho vedením usadili v analogii kokpitu v leteckém simulátoru. Na hlavu jim pak technici navlékli speciální čepičku plnou zmíněných elektrických čidel a kabelů. Veškeré příkazy pro virtuální model letadla pocházely právě z ní, piloti se přitom nedotýkali žádných manuálně ovládaných prvků či pedálů. Podle člena výzkumného týmu inženýra Tima Frickeho bude “mentální” řízení pohybu letadel výhodné v tom, že uvolní ruce pilotů pro jiné činnosti.

Sedm testovaných osob se tímto způsobem učilo provádět s virtuálním lehkým letadlem různé letové manévry - start, zatáčení, pohyb v různých letových hladinách a přistávání. Přistávání je přitom ten zcela nejtěžší manévr letu, je totiž „nejcitlivější” na velmi drobné nepřesnosti v řízení. Testované osoby měly odlišné předchozí zkušenosti s pilotováním letadla a jedna z nich neměla dokonce zkušenosti žádné. Přesto podle výzkumníků většina z nich plnila úkoly s takovou přesností, že by takto, pouze prostřednictvím mentálních příkazů, složily pilotní zkoušky. Někteří z testovaných byli schopni přistát dokonce i za podmínek snížené viditelnosti a jeden z pilotů přistál jen několik metrů od stanovené středové čáry na přistávací dráze.

Jak bylo zmíněno, řídící příkazy pocházely z elektroencefalografické čepičky, přičemž její senzory snímaly individuální mozkové elektrické proudy či vlny pokusných osob. Pro konverzi použila mnichovská část týmu algoritmus berlínské skupiny odborníků. Jejich algoritmus se jmenuje PhyPA (zkratka z Physiological Parameters for Adaptation), přičemž na jeho konkrétní kalibraci velmi závisí, jak bude spojení člověka s letadlem přes rozhraní mozek-počítač fungovat.

Ve stávající podobě ovládání však chybí pilotům možnost přímé zpětné vazby. Ta by měla být analogická reálné situaci - když pilot řídí letadlo, cítí jistý odpor stroje, který je závislý na okamžitém zatížení letadla, jeho setrvačnosti či na okolních podmínkách. Mentální piloti měli pouze jedinou formu zpětné vazby - a sice vizuální, když viděli, jak se změnila scenérie krajiny po vydání mentálního příkazu.

Zdroje: Technische Universitat München, DVICE, TechCrunch, Guardian LV, Aerospace Technology, Český rozhlas (auta)