Pieta těch, kteří vyzývají k vděčnosti Sovětům za osvobození, je často nevěrohodná, tvrdí Ivan Štampach
„Rudá armáda spolu s americkou a s dalšími vojsky spíše než osvobození přinesli záchranu před nacismem, který počítal s likvidací českého národa. Nenazval bych to osvobozením, protože následně nastolený systém s občasnými svobodami nepočítal,“ uvádí v Pro a proti religionista Ivan Štampach. Redaktor čtrnáctideníku A2 Matěj Metelec souhlasí, že Slované byli tehdy nacisty existenčně ohroženi. „V dobové perspektivě to osvobození znamenalo,“ říká.
„Navíc režim třetí republiky nebyl diktován Sověty, na rozdíl od Maďarska nebo Polska u nás armáda nezůstala, takže jsme si tady vládli sami,“ pokračuje Metelec.
Štampach uznává, že po válce přímý diktát Ruska v republice neprobíhal. „Ale byly tu povoleny jen některé politické strany, ačkoliv do jisté míry tu byl svobodný tisk. Šlo ovšem také o období, kdy stalinský režim odebral Československu území Podkarpatské Rusi.“
„Nejsem si jist, jestli je možné mít objektivní náhled na svoji aktuální dějinnou situaci,“ relativizuje hodnocení poválečných let Metelec. „Vše bylo vyhrocenější, protože byla zkušenost války a okupace. To, že lidé jednali pod vlivem těchto drastických zkušeností, je pak samozřejmé.“
Čtěte také
U nás se příklon k východnímu bloku odehrávalo bez výraznější přítomnosti Rudé armády, opakuje novinář.
„A s daleko větším nadšením, které u nás část společnosti sdílela a víc vnímala to osvobození. Byla tu tradiční rusofilie, zároveň rozčarování z první republiky a krize či z partoktacie, byl tu také Mnichov. A všechny tyto faktory se kombinovaly s geopolitickým prvkem.“
„Tvrdit, že jsme byli v sovětské sféře vlivu a po válce se všechno odehrálo tak, jak řekli Sověti, je podle mě zjednodušující, byť přímé ingerence tam byly, třeba to, že se řeklo, že Marshallův plán prostě nebudeme chtít, byť o něj původně projevili zájem i čeští komunisté,“ připomíná Metelec.
Osvbození, nebo porážka nacismu?
Každá válka je tragedie, v níž umírají lidé, zdůrazňuje Štampach. „Když už válka skončila, tak je na místě pieta, vzpomínání, které také smiřuje bývalé nepřátele. Proto je v pořádku, že si připomínáme osvobození jak Rudou armádou, tak americkou armádou. To ale neznamená, že systém, kterému vojáci nevědomky sloužili, budeme schvalovat.“
Čtěte také
„Letošní odhalení ruské účasti na kauze Vrbětice bylo dramatické a přišlo krátce před květnovými dny, tak bych se nedivil, kdyby letos někteří s uctěním padlých sovětských vojáků váhali,“ říká Štampach.
Novinář Metelec nemá problém oddělit současné Rusko od tehdejšího Sovětského svazu. „Nejde jen o osvobození, ale o porážku nacismu. A Sovětský svaz neoddiskutovatelně nesl nejdéle tíhu bojů a největší materiální a lidské ztráty. Uznat tuto skutečnost neznamená přikývnout stalinismu,“ shrnuje Matěj Metelec.
„Ti, kteří nás napomínají a u pomníčků se nechávají fotografovat, jsou často ty nekonzervativnější, až skoro fašizující skupiny. Jejich pieta je nevěrohodná, protože motiv vděčnosti jen využívají pro své konkrétní politické cíle autoritativního, nacionálního, konzervativního systému, který prosazují a který je v současném Rusku,“ varuje Ivan Štampach.
Poslechněte si celou debatu o tom, jak se postavit k pietě konce druhé světové války. Moderuje Karolína Koubová.
Související
-
Nacismu a komunismu se podařilo společnost zničit, 20. století představuje úpadek, myslí si Drda
„Je tu obecný problém české společnosti, teď posílený nástupem módního proudu historiografie, kterému se říká revizionismus. A tím je zlehčování komunistického období.“
-
O významu našeho východního odboje v letech druhé světové války
Odbojáři na východních frontách se měli stát obrazem bratrství s hrdinným lidem Sovětského svatu. Do plánu se však vloudila chyba.
-
Pražské povstání zkrátilo boje v Evropě nejméně o týden aneb Když přijel ruský válec
Postup spojeneckých vojsk, zprávy o německé kapitulaci a smrt Adolfa Hitlera – právě tyto momenty byly patrně hlavní pohnutkou povstání, které vypuklo na mnoha místech.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
