Petr Žantovský: Společnost údajně rozdělená

2. listopad 2016

Nejčastějším slovním spojením těchto dnů je „rozdělená společnost“. Nejvíce ta dvě slova slýcháme od příslušníků jedné poměrně specificky definované zájmově politické skupiny, vymezené osobnostmi jako je Jan Ruml, Petr Kolář, Michael Kocáb.

Příčinou onoho údajného rozdělení společnosti je podle těchto mluvčích osoba prezidenta Miloše Zemana. A je třeba říci, že z jistého pohledu mají pravdu. Důvodem oddělení Zemanových odpůrců od Zemanových příznivců je fakt, že Zeman vyhrál před třemi lety v přímé volbě hlavy státu.

Jak správně řekl zástupce ombudsmanky Stanislav Křeček v České televizi, jde o to, že Zemanovi odpůrci se s jeho vítězstvím v té volbě nikdy nesmířili. Otázka je, zda Zemanových odpůrců je víc, než je příznivců či nerozhodnutých. Průzkumy spíše napovídají, že poměr je právě obrácený a že Zemanova podpora je přinejmenším nadpoloviční.

Například společnost SANEP zveřejňuje docela pravidelně průzkumy, v nichž zjišťuje názory veřejnosti na určité aspekty prezidentovy politiky, zejména z oblasti zahraniční a bezpečnostní, což jsou právě ty sféry, kde je dnes nejvíce podrobován kritice od svých odpůrců. V těchto průzkumech prezidentovy názory sdílí obvykle kolem 70 procent respondentů, a jen výjimečně je to pod 60 procent.

Tolik k otázce, kdo společnost takříkajíc rozděluje. Mnohem zajímavější je zamyšlení nad tím, proč to činí. V politice se máloco děje nahodile, a ani dnešní turbulence kolem osoby prezidenta Zemana nejsou toho druhu.

Jde o moc

Naopak, lze je s úspěchem zařadit do již delší dobu trvající série mediálních ataků, zpravidla iniciovaných kruhy primárně stojícími mimo aktivní politiku, například zástupci tzv. neziskové sféry, ať už jsou to Evropské hodnoty a jejich guru Petr Kolář, nebo dnes různá uskupení kolem Michala Horáčka.

Prezident Miloš Zeman na slavnostní ceremonii předávání státních vyznamenání ve Vladislavském sále

Společné na nich je to, že se o jejich jménech mluví v souvislosti s příští volbou prezidenta. Proto vůbec není chybné chápat dnešní mediální a politické tance jako předzvěst a dělostřeleckou přípravu na skutečnou volbu hlavy státu, k níž má dojít za rok a tři měsíce. Okolnost, že terčem těchto snah je právě Zeman, považuji za druhotnou.

On sám si to svým způsobem jistě užívá, protože má takovou povahu – vyhledává kontrast a střet a rád v něm vítězí. Na druhou stranu kdyby na jeho místě byl například Václav Klaus a disponoval stejně silným mandátem, tedy vzešlým z přímé volby, jsem si jist, že by ty mediální tance kolem volby jeho nástupce byly stejně intenzivní.

Jen užívaná rétorická munice by vypadala jinak. Smysl by však byl tentýž: výše uvedené kruhy, a je teď jedno, zda je dnešní prezident ironicky nazývá Pražskou kavárnou, nebo předchozí prezident „kulturní frontou“, prostě už nechtějí připustit, aby je minula šance pojistit si svrchovanou moc ve státě.

O nic jiného nejde, než o moc. A úporná snaha o její získání pak skutečně veřejnost může rozdělovat. K jistému optimismu svádí fakt, že v demokracii je důležitý jedině volič, a ten si to jistě přebere sám nejlépe.

autor: Petr Žantovský
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.