Petr Fischer: Premiérova riskantní cesta rétoriky míru
Na summitu NATO v Ankaře chybělo premiérovi Andreji Babišovi nejvíce slovo mír. Všichni mluvili o vyzbrojování a posilování obrany, případně o vojenské pomoci Ukrajině či o nových vojenských akcích USA v Íránu. O míru – nikdo.
Problém je, že o míru nemluvil ani premiér Babiš, natož aby v agendě směřující k mírovým jednáním nějak výrazně pomáhal. Ve válce v Íránu to od něj nikdo ani nečeká, v konfliktu na Ukrajině je to přesně naopak.
Jenže o míru tu premiér Babiš pouze mluví. Na konferenci v Gdaňsku, jejímž tématem byla pomoc Ukrajině, například vystoupil s ezoterickým projevem o tom, jak je mír důležitý a že bychom ho měli všichni chtít. Ani slovo o tom, jak vznikla válka na Ukrajině, kdo je agresor a kdo se brání, a kdo nechce o míru ani slyšet, i když je mu nabízen.
Český premiér ve svém enigmatickém mírovém blouznění neřekl ani jednou, že to byl ruský prezident Putin, kdo návrhy na mírová jednání odmítl. Shodil ze stolu nejen nabídku ukrajinského prezidenta Zelenského, ale i návrhy tří evropských zemí – Německa, Francie a Británie. Jejich diplomaté byli v Moskvě poníženi kremelskými úředníky a ruský ministr zahraničí Lavrov dokonce celou mírovou výzvu Evropy interpretoval jako „evropské žebrání“.
Válka a mír jako rétorická figura
Andrej Babiš ve věci míru neudělal vůbec nic, stejně jako neudělal nic pro to, aby viditelně projevil snahu podpořit ukrajinskou obranu. To by mu jeho voliči neodpustili. Válka a mír jsou pro premiéra Babiše ryze rétorické figury, jimiž se v politické rozpravě šermuje podle toho, jak se to zrovna hodí – tedy jak ukazují průzkumy mezi voliči.
Momentálně u nich vítězí rusky zabarvené vyprávění o zlém Západu, který místo míru podporuje válku. Babiš ho v částečně utlumené míře používá, protože přece jen s těmi „zlými“ politiky Západu pořád potřebuje nějak jednat, jakkoliv ti stále více tuší, s kým mají tu čest. Česká republika se tak kvůli Babišovu „nepostoji“ stává zemí vychytralého politického marketingu, který přehlíží skutečné náklady války na Ukrajině.
České priority až nastane mír
Čtěte také
Kdyby premiér Babiš myslel své řeči o míru seriózně, dávno by přišel s konkrétní iniciativou či nabídkou české diplomatické akce. Jenže nic takového se neděje ani dít nebude. Česko nanejvýš vypraví na Ukrajinu delegaci, která prozkoumá možnosti výhodných obchodů a zakázek pro české firmy, až na Ukrajině jednou bude mír.
S využitím poválečného rekonstrukčního potenciálu ukrajinské ekonomiky rádi pomůžeme, vyděláme na tom. S obranou či mírovým tlakem na Rusko – to s námi opravdu nepočítejte.
Takováto „mírová“, rádoby nezávislá a nezainteresovaná snaha Andreje Babiše se jeví jako vypočítavá, až podlá zahraniční politika, která popírá nejen jakékoliv hodnoty všeobecných lidských práv, ale i obyčejná měřítka spravedlnosti, která používá zdravý lidský rozum. Babiš – a s ním i celé Česko – najednou nestojí nikde a s nikým, a tak pomalu mizí z evropské geopolitické mapy.
Alibismus se nikdy nevyplácí
Mír jako program je zajisté legitimní politická volba. Musí se ale pro něj něco dělat, jinak se stává pouhým alibi pro neochotu pomáhat v ohrožení druhým, když nám doma se přece nic neděje. Premiér Babiš by možná měl vědět, že takovýto alibismus se v dějinách nikdy nevyplácí, protože dříve nebo později začnete být odporní, nesnesitelní a opovrženíhodní nejen pro spojence, ale i pro jakéhokoliv faktického či potenciálního nepřítele.
Možná že už se k této zlomové metě blížíme. Není.
Autor je komentátor časopisu Euro.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
