Petr Vizina: Můj mistr Jan

Starší ve víře nám vysvětlili, že kdo chce zapalovat, sám musí hořet. Spojit to s plápoláním v názvu novin, které vydávala Kostnická jednota, tedy čeští evangelíci, pamatující na Mistra Jana z Husince, nám tehdy přišlo neodolatelně podvratné a trochu rouhačské.

Moje generace měla na Mistra Jana smůlu. Ve škole i v televizi nám vštěpovali kostnického mučedníka v mistrovském podání herce Štěpánka z velkofilmu režiséra Vávry.

Tedy jako revolucionáře se smyslem pro sociální spravedlnost, jak se říkávalo, pranýřujícího zlořády prelátů, což je slovník, který je kdesi v hloubce nevědomí obecného jazyka stále přítomný a z času na čas vybublá. Vávrův Jan Hus se stavěl nejen proti břichopasům v kněžských sutanách, kupčícím s odpustky, ale taky proti našim dalším odvěkým nepřátelům, totiž Němcům.

Husovské výročí jsem se rozhodl oslavit tím, že najdu svého Husa. U Jana Palacha máme celkem jasno. Zemřel, aby národ probudil z letargie. Ale proč a zač podle vás zemřel Jan Hus, ptám se svých přátel. Zemřel za svou pravdu, Pravdu s velkým P, pravdu Kristovu, říkají přátelé.

No dobře, oponuji, sociální sítě jsou plné lidí, kteří se do krve hádají za svoji pravdu, včetně té Kristovy. Tohle by přece na mučedníka Husa bylo málo. Došlo mi, že prvně jsem vzal Husa vážně ne kvůli morálce nebo teologii, ale díky poezii.

„Jdou volit cestou z kostela / na mši jdou přímo z voleb / nač tady potom Sion stál / a k čemu hora Choreb? Ach, svatý Jene z Husi, jak se mi křesťanstvo hnusí…“ Takhle hořce si notuje bouřlivák Ivan Martin Jirous v Magorových labutích písních, verších psaných z vězení navzdory systému, který si Jana Husa přivlastnil.

Pro Jirouse je Hus světcem, což je katolické označení člověka, jehož život dosahuje božských kvalit. Hory, zmíněné v Jirousových verších, jsou pak protikladem přízemní, vykutálené plichty s brutální světskou mocí. Připomenutím, že kromě světské, existuje ještě dokonalá, božská spravedlnost, k níž se Mistr Jan odvolal.

Spíš než kostnické jiskry mi Husův osud připomíná horu, kterou bude nejprve nutno obhlédnout a pak se drápat strmě vzhůru. Letos se to docela hodí.