Petr Šabata: Kde se rozhodne o osudu planety? V Glasgow určitě ne
Klimatická konference v Glasgow je a není důležitá. Očekávané mezinárodní závazky, jak která země omezí emise skleníkových plynů a apely OSN na ně, vytvářejí jistý tlak. Ale jak víme – nejsou vynutitelné a často se neplní. Důležitější je, aby klimatické změně rozuměli občané, uvědomovali si, co se proti ní dá dělat a žádali to od svých politiků.
Deklaraci z Glasgow je možné obcházet, ale když jde o výsledek příštích domácích voleb, to je jiná páka. Ukazuje to například Německo – tam byly klimatické otázky v předvolební kampani klíčové, kdyby je některá strana vynechala – a nemluvíme jen o Zelených, ale třeba i o konzervativní unii CDU/CSU – voliči by ji vyprovodili. A klimatickou změnu bude zásadně řešit i program vznikající vlády.
Čtěte také
Země EU se zavázaly (a tento závazek odsouhlasilo i Česko zastoupené premiérem Andrejem Babišem z ANO), že do roku 2050 dosáhnou klimatické neutrality, tedy – zjednodušeně řečeno – nebudou vypouštět žádné emise.
Podle širokého vědeckého konsensu je to jediná cesta, jak omezit oteplování planety ideálně jen o 1,5 stupně Celsia ve srovnání s dobou před průmyslovou revolucí. To je dohoda z konference v Paříži v roce 2015 a bez jejího naplnění svět postihnou katastrofální sucha, záplavy, migrační vlny.
Těsně před začátkem jednání v Glasgow vyhlásila Čína uhlíkovou neutralitu na rok 2060, ale odborníci její plány označili za vágní.
Lidé nechtějí strašení, ale řešení
V této souvislosti je překvapující jeden údaj z rozsáhlého průzkumu, který nedávno publikoval tým z Masarykovy univerzity vedený sociálním a environmentálním psychologem Janem Krajhanzlem: Dvě třetiny občanů České republiky si myslí, že země by měla snižovat emise skleníkových plynů bez ohledu na to, zda se stejně zachovají i ostatní.
Čtěte také
Přidejme další zjištění, tentokrát z projektu Rozděleni klimatem? Českého rozhlasu. Podle něj se 93 procent obyvatel domnívá, že klimatická změna existuje, že je způsobená člověkem (85 procent), že k jejímu řešení vede změna lidské činnosti (82 procent) a téměř dvě třetiny jsou pro, aby se s nápravou začalo hned.
Na druhou stranu – pokud jde o konkrétní způsoby, jak oteplování planety brzdit, jsou lidé dost bezradní. Z těchto údajů plynou tři závěry. I v Česku je vysoká poptávka po řešeních co dělat s klimatickou změnu. Politici na ni takřka vůbec neodpovídají. A před veřejným míněním neobstojí ani jejich výmluva, že malé Česko nic nezmůže, když velké země jako Čína dělají málo. Mimochodem – v přepočtu na hlavu vypouští Česko víc skleníkových plynů než Čína nebo Indie.
Generální tajemník OSN António Guterres před jednáním v Glagow varoval: „Stále jsme na cestě ke klimatické katastrofě.“
Ale pozor – lidé nechtějí strašení, ale řešení. To je další výsledek průzkumu Krajhanzlova týmu. Nejméně účinný způsob komunikace o klimatické změně je líčení budoucích hrůz: To spolehlivě odrazuje lidi, kteří si uvědomují vážnost situace, ale neznají konkrétní řešení – a těch je v Česku i celé EU naprostá většina.
A právě tihle váhající svým hlasováním ve volbách a tlakem na politiky rozhodnou, jak to s planetou dopadne.
Autor je šéfredaktor Českého rozhlasu Plus
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
