Petr Šabata: Je na tom Česko po 34 letech stejně špatně jako obdivovaný Západ?

Můžeme tento „perverzní hold“ brát vážně jako příznivé hodnocení, protože politický a občanský život v Česku nejde vytrhnout ze středoevropského regionu, vývoje v celé Evropě ani od globálních trendů. Což jistě nemění nic na vadách české demokracie a nespravedlnosti, s jakou dopadají na část společnosti.

Čtěte také

Politici jsou odtržení od reality. K obnovení důvěry musejí začít opět řešit problémy lidí, soudí Timothy Garton Ash

Timothy Garton Ash ale v aktuální knize upozorňuje na jednu klíčovou skutečnost, která ovlivnila vývoj v postkomunistických zemích výrazněji, než chyby politiků – a že jich nebylo málo – nebo lhostejnost občanů.

V 80. letech 20. století se měnila struktura demokratického kapitalismu – tedy toho systému, ke kterému po roce 1989 střední a východní Evropa směřovala pod heslem Zpátky do Evropy. Padaly překážky v obchodování, investicích a toku kapitálu – nastupovala globalizace, snižoval se význam průmyslové výroby, zvýšil se podíl služeb, především těch finančních. Počítače a další nové technologie měnily celý systém. Tento globalizovaný kapitalismus ale způsobil Západu za finanční krize z roku 2008 vážný infarkt, upozorňuje Timothy Garton Ash.

Nahrávky populistům

A co postkomunistické země? Těm navíc chyběly sociální, právní a institucionální brzdy a protiváhy, které na Západě držely kapitalismus aspoň zčásti pod kontrolou. A ještě můžeme dodat, že lidé na východě – na rozdíl od Západu – neměli takřka žádné zkušenosti se sociální a majetkovou nerovností, která najednou bila do očí a způsobovala a způsobuje rozčarování.

Čtěte také

Liberální demokracie, na rozdíl od autoritářských systémů, dokáže napravovat své chyby. A právě takovým obdobím nyní procházíme, míní Francis Fukuyama

Když mezi nepřátele svobody a demokracie přiřadíme ještě například sociální sítě, dezinformace a válečnické putinovské Rusko, je vlastně malý zázrak, že je Česko pevně ukotveno v Evropské unii a NATO. A že ona vlna nacionalistického populismu zde má o dost méně nebezpečné projevy než v Maďarsku, Polsku, teď opět na Slovensku, o některých dalších zemích bývalého sovětského bloku nemluvě.

Což tedy rozhodně není důvod k sebeuspokojení, protože právě sebeuspokojení naše pohodlnost a nadutost, jak řekl Ash v Českém rozhlase Plus, jsou nahrávkami populistům všeho druhu.

Petr Šabata|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas

Naopak, je dobré si vždy aspoň 17. listopadu připomenout, že je to Den boje za svobodu a demokracii se dvěma letopočty – vedle roku 1989 si připomínáme rok 1939. Tehdy po protinacistické demonstraci 28. října a studentském shromáždění spojeném s pohřbem studenta Jana Opletala pozatýkaly v noci z 16. na 17. listopadu nacistické bezpečnostní složky stovky studentů. Devět z nich bez soudu popravily a více než tisíc jich odvezly do koncentračního tábora.

Právě toto delší ohlédnutí se slovy profesora Ashe v citovaném v eseji z roku 2019: „Boj za svobodu nikdy nedospěje ke konečnému vítězství. Každá generace jej musí svádět znovu.“

Autor je šéfredaktor deníku Právo