Petr Šabata: Co je to ten trumpismus, který nezmizel zvolením Joea Bidena

Co ale překvapivé bylo, když následný průzkum zjistil, že 41 procent jeho stoupenců považovalo jeho výrok za pravdivý. Clintonová je ďábel, to byl pro ně fakt, nesporné tvrzení.

Čtěte také

Matěj Schneider: I jestli nakonec opravdu vyhraje Biden, Spojené státy Trumpa neodmítly

Trump teď prohrál, ale trumpismus nezmizel, zaznívá v reakcích na výsledky prezidentských voleb v USA. I Joe Biden je jistě pro Trumpovy stoupence ďábel.

Co se myslí trumpismem? Je to populismus v originálním podání Donalda Trumpa. Je to ale také odpověď na zklamání, ekonomický úpadek a ztrátu společenského postavení milionů Američanů. Odpověď na zlost, strach a někdy nenávist, které tito lidé v sobě mají. Odpověď je to populistická v tom smyslu, že Trump a další vůdci všude po světě se pasují za jediné zástupce skutečného lidu, oni jediní mu rozumějí a v boji se zkorumpovanou elitou vyřeší jeho problémy.

Víme, že nevyřeší. A věděl to i Trump a mnoho jeho stoupenců.

Populismus v tradiční demokracii

Čtěte také

Luboš Palata: Spojené státy mají nemocný volební systém. Jako Uhry před rokem 1918

Nicméně využívání tohoto politického triku neustoupí, dokud nezmizí skutečné příčiny hluboké nespokojenosti. Není řeč jen o USA, ale i o západní a střední Evropě. Koneckonců právě tady vidíme nejúspěšnější evropské politiky trumpovské krevní skupiny – Viktora Orbána a částečně i Jaroslava Kaczynského.

Kde se bera ona občanská frustrace? Má v každé zemi svoje místní podoby, v Česku je to například nedůvěra v politiku, zanedbané regiony, nemoderní stát – ale jsou tu také zásadní globální vlivy. Vedle pandemie a jejích ekonomických následků, které jsou bolestné a hluboké, je to růst nerovnosti ve společnostech, klimatická změna, nezvládnutá migrace, vliv sociálních sítí na veřejnou debatu i jistá diskreditace demokracie, jak jsme ji znali před patnácti dvaceti lety.

Čtěte také

Jiří Leschtina: České poučení z amerických voleb

Doufat, že se voličské nálady samy promění s demografickou změnou, je iluzorní. Jak upozorňuje americký politolog Yascha Mounk v knize Lid versus demokracie, Američané ve věku 18 – 24 let silně podporují politický systém se silným vůdcem. Za dobrý nebo velmi dobrý ho v roce 2011 považovalo 44 procent z nich a trend podle Světového průzkumu hodnot pokračoval i v dalších letech. Za jistých okolností by brali i vojenskou vládu.

Reformy sociálního, zdravotního a penzijního systému, zvládnutí migrace, krocení dluhů oteplování a další velké změny, které odpovídají na frustraci občanů, vyžadují od politiků mnoho energie, znalostí, odvahy i politické vůle. A taky mnoho času.

Uspokojování aktuální volební poptávky, což musí politici dělat taky a Donald Trump se v tom ukázal jako mistr, je o dost jiná disciplína.

Petr Šabata|foto:Khalil Baalbaki,Český rozhlas

Ale hlavní varování ze čtyř let Donalda Trumpa v Bílém domě přece zní: až sem může populismus zajít i v tradiční demokracii. Druhé poučení je nadějné: i představitele tak nebezpečného populismu je možné porazit ve volbách.

Autor je šéfredaktor Českého rozhlasu Plus