Petr Šabata: Česko 2020 – země úžasných lidí
Končící rok 2020, rok poznamenaný epidemií koronaviru, krásně ukázal, jak bohatá je Česká republika. Bohatá na lidi, kteří dokážou pomáhat, vynalézat, pracovat do úmoru, nasazovat zdraví i život, usmívat se v těžkých chvílích, podat ruku neznámému člověku, když to potřebuje.
Oni tu samozřejmě žili už před koronavirem, ale teprve ve výjimečných časech s nákazou se projevili – nebo možná až letos v sobě mimořádné schopnosti a vlastnosti objevili.
Čtěte také
Lékaři, sestry, ošetřovatelé a další personál nemocnic i ostatních zdravotnických zařízení pracují v neskutečném zápřahu od jara. Tisíce se jich nakazilo – jen si vzpomeňme, že na začátku neměli pořádné ochranné pomůcky, desítky z nich zemřely. A budou ve službě zase o Vánocích, protože počty nakažených rostou. To jsou opravdoví hrdinové letošního roku.
Nebo skauti, kteří ochotně nakupovali seniorům, zase ukázali, jakého nasazení jsou schopni a jak už rozumějí životu.
Vojáci pomáhali všude, kde bylo potřeba – od štábu chytré karantény až po domovy sociálních služeb. Ti vojáci, kterým hlasovací rozpočtová většina ve sněmovně sebrala deset miliard.
Granule populismu
Čtěte také
Tato země má skvělé učitele, staré i mladé, kteří naskočili do online výuky a vynalézali pro žáky a studenty nové cesty k poznání. A další skvělí lidé z neziskových organizací a dobrovolníci pomohli tisícovkám dětí, které původně neměly možnost zapojit se do distanční výuky.
Nesmírnou odolnost, organizační um a zodpovědnost prokázali ředitelé – škol, malých i velkých nemocnic, domovů sociálních služeb. Protože na nich bylo to nakonec všechno domyslet, připravit, zaimprovizovat i zavést rychle nový systém.
Ten člověk, co přišel v březnu za ministry s matematickým modelem, jaký zcela nepochopitelně neměl stát, zachránil stovky životů. Uznání zaslouží i další vědci, kteří neváhali a pomohli nepříliš věrohodné vládě nastavit logický systém protiepidemických opatření, a které politici odstavili, když se rozhodli otrávit Psa granulemi populismu.
Čtěte také
Všichni, kdo šili roušky, zareagovali tehdy na jaře rychle a účinně, dnes už to někomu zní otřepaně – ale je to stále obdivuhodný počin stovek pohotových lidí.
Obětaví medici, většina pracovitých starostů, primátorů a hejtmanů i jejich týmy, živnostníci se zavřenými obchody a službami, kteří se naučili žít takřka z ničeho, pokladní v obchodech, senioři, kteří vydrželi týdny a týdny bez svých blízkých… Anebo chytrá hlava, která vymyslela slogan „Moje rouška chrání tebe, tvoje rouška chrání mě“.
Tisíce a tisíce lidí, kteří jsou solí této země.
A tisíce a tisíce dalších výjimečných obětavých, skromných žen a mužů, kteří pomohli, zaskočili, zabrali tam, kde to bylo nejvíc třeba. Nevejdou se sem všichni.
A zase jiní, třeba je známe z tiskových konferencí, vůbec nic nepochopili – tak ti zde nejsou jmenováni záměrně.
Autor je šéfredaktor Českého rozhlasu Plus
