Petr Šabata: Česká anexe Kaliningradu není jen recese, ale i velmi vážná věc
Kaliningrad, nebo Královec, to je otázka posledních dní. Přístav u Baltského moře Kaliningrad je hlavní město ruské enklávy vklíněné mezi Polsko a Litvu. Historicky bylo území pruské, ale po druhé světové válce připadla oblast podle Postupimské dohody Sovětskému svazu. Letos v květnu tam ruská armáda cvičila s taktickými raketami Iskander, které jsou schopné nést jaderné hlavice.
A proč teď tolik Královce? Protože město toho jména založili křižáci v roce 1255 na počest českého krále Přemysla Otakara II. Takže myšlenka, že by si Česko mohlo dělat na Kaliningradskou oblast nárok, má inspiraci v historii. Ale především v nynějším chování Ruska, které po rychlých mezinárodně neuznaných referendech v oblastech Chersonu, Záporoží, Doněcku a Luhansku tyto části Ukrajiny anektovalo.
Čtěte také
Z nápadu se vyvinula satirická kampaň – vznikla petice na vyhlášení referenda o připojení Kaliningradu. Češi se radují, že budou mít konečně moře a chystají se tam na dovolenou, zatímco Chorvati protestují, že přijdou o české turisty.
Poláci píšou, že „česká ponorka Helena Vondráčková se vrací na základnu v Kaliningradu“ a že „z přístavu vyplouvá letadlová loď Karel Gott“.
Dva velké pražské summity z uplynulých dní se dočkaly komentáře: Státníci z celé Evropy přijeli, aby slavnostně uznali českou anexi Královce. Andrej Babiš otevřel v Královci síť hotelů Bumbiš a objevil se nápad, že by Miloš Zeman mohl strávit zbytek svého prezidentského mandátu nikoli v Lánech, ale v Královci, vzdáleném 900 kilometrů od Prahy.
Smíchem destabilizujeme
Ministerstvo zdravotnictví už tam plánuje očkovací kampaň a slovenská prezidentka Zuzana Čaputová napsala: „Mohla bych zvážit státní návštěvu. Nebo ne. Dobrá práce, naši čeští přátelé, demaskována absurdita ruských fiktivních referend na Ukrajině.“ A tak dále a tak podobně.
Čtěte také
Celá legrace s anexí Kaliningradu Českem má i jeden vážný význam. Upozornil na něj americký historik a velký znalec východní Evropy Timothy Snyder. V rozhovoru pro Český rozhlas, kde rozebíral účinnost boje proti ruským dezinformacím, říká: „Svým způsobem veškerá ruská propaganda je závislá na předpokladu, že Rusko je velmoc. Celé to závisí na tom, že je bereme vážně. A když se jim upřímně zasmějeme, tak je tím také destabilizujeme. Protože oni v hloubi duše vědí, že to, co dělají, se nedá brát vážně.
Oni vědí, že jejich projevy v OSN se nedají brát vážně. Jejich večerní televizní show se nedají brát vážně. A když se tomu smějete, tak jim připomínáte, co sami vědí – že je to celé jenom hra,“ míní Timothy Snyder, který v září navštívil Kyjev a setkal se s ukrajinským prezidentem Zelenským.
K tomu ještě dvě poznámky: celá ta velká legrace nepůsobí trapně a lehkovážně, protože Češi a Česko Ukrajině a Ukrajincům od prvních dní války neuvěřitelně masivně pomáhají – dodávkami zbraní, humanitární pomocí, starostí o uprchlíky.
A pak je tu ještě jeden postřeh Timothy Snydera k ruské dezinformační kampani, kterou považuje za součást válečné agrese: „Než se snažit na obsah ruských dezinformací přímo reagovat, je důležitější upevnit svou vlastní identitu coby člověka, společenské skupiny nebo národa tím, že vyprávím svůj vlastní příběh.“
To je v Česku potíž, nebo řekněme – domácí úkol do budoucna. Pro začátek by k tomu mohlo vzniknout vědecké pracoviště se sídlem – v Královci.
Autor je zástupce šéfredaktora deníku Právo
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
