Petr Janyška: Sobotní demonstrace byla, jaká byla, i proto, že chybí levicová opozice
Nevíme, kdo byli ti, kdo se v sobotu sjeli na Václavské náměstí. Podle některých komentátorů to byli většinou lidé, na které doléhá nejistota a oprávněné obavy, jak vyjít koncem měsíce. Podle jiných to byla z velké části směs antisystémových, proruských sil, notorických antivaxerů a národovců.
Mnozí v té akci viděli varování před větším otřesem. Nechyběly paralely se 30. léty a s Výmarskou republikou. Každý komentátor si do té soboty trochu projektoval své představy.
Čtěte také
Byl jsem se tam podívat a viděl hodně zachmuřených tváří, rozhodnutých vypráskat vládu. Řečníci se oháněli národem a národními zájmy, bylo plno národních vlajek, tu a tam transparent vybízející k czexitu.
V kontextu všeobecné nejistoty způsobené Putinovou válkou je pochopitelné, že rapidně rostou obavy mezi obyvateli. Já je mám taky. A jelikož vláda liknavě a opožděně vymýšlí, co dělat, aby se společnost nezřítila do katastrofy, a jelikož chabě komunikuje, co zamýšlí, dala se taková demonstrace naštvaných obyvatel čekat. Jsou a budou teď po celé Evropě, nejsme výjimkou. Bylo spíš překvapením, že se konala až teď a že tam nepřišlo víc lidí.
Demonstraci udávaly tón antisystémové tváře
Druhá věc, než kdo byl v davu, ovšem je, kdo to celé organizoval a financoval, kdo určil dramaturgii vystupujících a dal akci celkový ráz.
Čtěte také
Působila totiž jako politické odmítnutí všeho, co tu máme od listopadu 1989: proti členství v Evropské unii, v NATO, jako otevřená i skrytá podpora Ruska, jako odmítnutí pomoci Ukrajině a Ukrajincům u nás. Tohle bylo na té akci znepokojivé.
Formálně ji svolával neznámý spolek „Česko na prvním místě“. Vystupovaly tam ovšem vesměs známé antisystémové tváře, o demagogii nebyla nouze. V podivném koktejlu se tu sešla šéfka komunistů se šéfkou krajně pravicové Trikolóry, s miliardářem Janečkem, s ultrakatolickým aktivistou či s klausovským děkanem VŠE. Jejich společný jmenovatel: nechuť k západoevropskému modelu společnosti.
Těch 70 tisíc, kteří tam údajně byli, není moc, uvážíme-li, že Okamurovu SPD v posledních volbách volilo půl milionu voličů, komunisty 200 tisíc a Babišovo ANO jeden a půl milionu.
Čtěte také
Logické by bylo, že by demonstraci proti drahotě a za udržení životní úrovně chudších organizovala nějaká levice, ideálně sociální a zároveň demokratická. Jenže takovou dnes nemáme, opozicí jsou vesměs antisystémoví populisté a demagogové. A v tom tkví mj. naše dnešní politické nebezpečí, v absenci seriózní levice.
V podstatě jedinou parlamentní stranou, která je sociálně vnímavá a prosazuje zájmy nižší střední třídy, jsou dnes Piráti. Jelikož jsou ale součástí vládního týmu, musí držet krok a ústa, protivládní demonstraci organizovat nemohou. I když si o chabé aktivitě zbylých ministrů musí myslet své.
A jedinou výraznější silou na levici jsou dnes odbory, ať se to někomu líbí nebo ne. Teď je proto jejich velkou zodpovědností, aby dovedly nespokojenost ve společnosti kanalizovat tak, aby to nedopadlo jako v sobotu. Aby tlačily vládu k rychlým a promyšleným krokům na pomoc chudnoucím vrstvám, ale aby nezaměňovaly svůj protest s demontáží politického systému.
Demonstraci proti drahotě svolávají na 8. října, až za měsíc. Do té doby se může leccos změnit, třeba i k lepšímu, ceny elektřiny můžou klesnout. Pokud by jim tam ale přišli stejní lidé jako minulou sobotu, nemuselo by to dopadnout dobře.
Autor je publicista a bývalý diplomat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
