Lukáš Jelínek: Je div, že za dnešní situace ještě nelámou rekordy v preferencích extremisté

Podobné sondy vnímejme jen jako orientační. Sloužit by měly zejména partajím, aby věděly, kde přidat, kde ubrat a co jim hrozí. Informace agentury STEM, že kdyby se dnes volilo, připadlo by 116 sněmovních mandátů opozici, by rozhodně osazenstvo Strakovky neměla nechat klidným.

Čtěte také

Lukáš Jelínek: Radikalizují se občané i politici, tím spíš záleží na chladných hlavách policistů

Načrtněme si dva důvody současného stavu. Kousek od nás se válčí. Inflace prudce roste, zatímco životní úroveň se rychle snižuje a nevíme ani, co nás čeká v zimě. Společnost je stále nervóznější. Někomu leží v žaludku Putin, někomu Fialova vláda, dalšímu Babiš, jenž nevynechá jedinou příležitost to soupeřům nandat. Do karet mu hraje, že opozice může v rámci politického boje preferovat emoce před fakty. A ve hře na city je Babiš přeborník. Četní voliči ale oceňují už jen ten samotný fakt, že se mezi nimi pravidelně pohybuje, byť třeba za cenu parlamentních absencí.

Předseda vlády a ODS Petr Fiala na cestování času moc nemá. A když, tak spíš po Evropské unii, jíž teď předsedáme. Kdekdo si nadto už zvykl na jeho fádní saka a kamennou tvář. Těžko si představit, že by pořádal show jako Babiš.

Věcnější přístup

Na mítinky ANO tudíž míří aspoň skalní fanoušci koalice, aby s Babišem v lepším případě diskutovali, v případě horším se pak pokoušeli jeho akce rozbít. Výsledkem je stmelení Babišova voličského jádra.

Čtěte také

Petr Šabata: Proč neumí stát pomáhat potřebným ani za covidu, ani v současné krizi

Vládní subjekty ze šarvátek nevytěží nic, a to i proto, že jejich elektorát má na politiku a její aktéry přísnější metr. Odtud také živoření menších koaličních stran, jejichž reprezentanti už stihli mnohé zklamat.

Pakliže ANO vzkvétá zásluhou pravidelného přihnojování emocemi, tak ODS a její spojenci by naopak měli přirozeně těžit z výsledků vládní politiky. Jenže ouvej, ono jich moc není. Vysvětlit to lze, vždyť doba je zlá a úkolů příliš. Avšak solidně zvládaného evropského předsednictví se nenajíme a přešlapování kabinetu při vymýšlení pomoci občanům po půl roce od vypuknutí války už právem zaráží. Zvlášť když jiné evropské země reagovaly rychleji, například cenovou regulací.

Proto se vyhlíželo, a vlastně stále ještě vyhlíží, jak si vláda poradí s energetickou krizí. Zatím je to neslavné. Padnout nás prý nenechá. Vedle sociálních dávek bude aktivován i speciální energetický tarif. Nevíme ale, v jaké podobě.

Čtěte také

Kateřina Perknerová: Až skončí léto, bude vládě ouzko

Ministři dostanou při jednání kabinetu na stůl listiny s prázdnými kolonkami, do nichž budou vpisovat čísla. Něco jako do sázkového tiketu. Z takto pojatého vládnutí sotva něco dobrého vzejde.

Do toho slýcháme rady koaličních politiků, jak se máme vybavit teplými svetry. Resort průmyslu a obchodu též připravil pravidla pro vytápění v uzavřených prostorách. Proti nim se podle očekávání začali jako první bouřit poskytovatelé sociálních služeb a zdravotníci, obávající se o kondici seniorů a pacientů.

Lukáš Jelínek|foto:Jana Přinosilová

Do vlády už se pustil i občanskodemokratický šéf Asociace krajů Martin Kuba. Místo sporu o stupně celsia čekal srozumitelně vyargumentovaný výčet priorit, kdy, kam a jak zajistit přísun energie přednostně. Tak už to ale u nás chodí. Kde chybí strategie a koncepce, nastupuje pitvání detailů.

Potíž je, že od středopravicového kabinetu si veřejnost slibovala věcnější přístup. Dočkali jsme se váhání kombinovaného s chaosem podobným tomu Babišovu za covidu. Je vlastně zázrak, že za této situace nelámou rekordy v preferencích extremisté.

Autor je politický analytik