Petr Janyška: Praha jako nejpočmáranější město Evropy
Řekněme si to hned na začátku: Praha je snad nejpočmáranějším městem Evropy. Její centrum vypadá na některých místech jako vybydlený squat. Není tu snad blok domů, který by nebyl zohyzděn klikyháky, které nemají s nějakým street artem nic společného.
Omítky činžáků i nádherné předválečné obklady ze světlého travertinu, od starých domovních dveří až po tramvajové zastávky, všechno počmárané. A tahle rakovina bují a zachvacuje další a další budovy a Praze jako by to bylo šumafuk.
Čtěte také
Vidím často, jak se na nově nahozené omítce objeví klikyhák a za pár dní druhý a třetí a během pár týdnů či měsíců je počmáraný celý dům. Jako by čmáralové fungovali tak, že označkuje-li roh jeden, musí tam svůj podpis hned přidat druhý a třetí.
Z čehož plyne, že město by mělo intervenovat velmi rychle, první klikyhák obratem přetřít, jinak se rozleze na celý dům a oprava přijde daleko dráž. V sociologii města platí přeci zásada, že pokud se nechá bez opravy první rozbitá budka, okno nebo dveře, brzy to místo začne chátrat, až se změní ve vybydlený kout.
Čtěte také
Čmárající výrostci se už ale v Praze nespokojují jen s fasádami a zdmi. Počmárané jsou vchody do metra, stěny eskalátorů, nástupiště, dokonce i vnitřky jeho vagonů. Poslední dobou se ta nákaza rozlézá do vnitřků tramvají, stále častěji a drzeji jsou počmárané hnědým fixem. A to nemluvím o příměstských vlacích, jejichž interiéry nesou klikyháky, kde to jen jde.
Výsledkem je, že člověk se v takovém městě cítí psychicky ohrožen. Žije a chodí zdánlivě klidným městem s krásnou architekturou, ale čmáranice mu podprahově říkají: pozor, tady ještě paralelně existuje druhý svět, necivilizovaný, bezohledný, který nezná, co je estetika, a zničí, co mu přijde pod ruku.
New York, Paříž, Varšava nepočmárané
Nedávno jsem byl v New Yorku, nikde žádné čmáranice na domech, jen s výjimkou pár opuštěných ohrad. Jejich metro jezdí ve dne v noci, ale stanice nepočmárané, vagony neposprejované. To samé Paříž, Norimberk, fasády čisté. Téměř to samé Varšava, která nám je s ohledem na postkomunistickou situaci nejpodobnější. Uprostřed centra má gigantický podchod, otevřený i v noci, a jeho zdi jsou stále bílé. I jejich metro je bez klikyháků.
Čtěte také
Všechna tato města tedy dovedou problém mládeže, která vidí v počmárání cizího domu jakési adrenalinové dobrodružství, nějak zvládnout. Jenom Praha to nedovede. Dělá, že tu gangrénu nevidí. Jak může být počmárané metro, když tam jsou kamery a v budce sedí služba? Nebo tramvaj s řídičem? Na Praze 2 bylo loni nahlášeno 140 případů poničených fasád a policie jich objasnila jen směšných devět.
Praha by měla tenhle problém, který jí začíná přerůstat přes hlavu, vzít vážně. Sestavit komplexní tým za účasti magistrátu, dopravního podniku, městské policie, škol i instituce Czechtourism a pustit se do práce. Říká někdo ve školách osmákům, že ty klikyháky jsou ničením cizího majetku, tedy trestné? Posprejovali by takhle tátovi auto?
Některé městské části nabízejí majitelům domů, že jim čmáranice zdarma odstraní. Kolik jich o tom ale ví? Radnice jim dokonce může fasádu natřít omyvatelným nátěrem. Kolik jich toho ale využívá? Praha z tohoto pohledu vypadá, jako by tu domy skoro žádné majitele neměly. A to platí i o veřejných budovách, školách, soudech.
Autor je publicista a bývalý diplomat.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
