Ondřej Konrád: Na léta počmáraný Český ráj
O prázdninách se v médiích objevila fotografiemi doprovozená zpráva, že kdosi vytvořil na skálách Českého ráje několik graffiti, z toho jedno asi šestimetrové.
A jak experti lomí rukama. Protože sprejeři obyčejně užívají značně odolné barvy, jejichž pigment může proniknout hluboko do pískovce, možná až na staletí, a odstranění je v podobně unikátních lokalitách takřka nemožné.
Tedy „bez porušení podstaty látky“, jak kdysi citoval Bohumil Hrabal text na lístku od čistírny oděvů a šlo v přeneseném smyslu o skvrny na duši.
Sprejerští šlechticové
Když se u nás začaly v 90. letech graffiti ve velkém vynořovat takřka den co den, člověk částečně chápal adrenalinovou euforii dobrodružných sprejerů, snad také jaksi protestujících proti „řádu“.
Iva Pekárková: Kdo čistí nápisy na zdech
Všimli jste si někdy, jak dlouho v Čechách vydrží nápisy na zdech? Teda některé.
Pro majitele soukromých objektů to bylo ovšem k vzteku a často šlo o hnusné klikyháky i na historických budovách. Což nakonec vedlo k zahrnutí do trestního zákoníku a po různých novelizacích v něm graffiti zůstaly, se sazbou od roku až do šesti. Žádná legrace. O to ovšem asi zase ještě silnější lákadlo pro „writery“ obzvlášť psanecké nátury.
Z nichž se však ti elitní po čase soustředili na šedé betonové plochy, mnohdy je vysloveně oživují a hlavně: sprejování barokních paláců by bylo pod jejich důstojnost. Jakož, doufejme, zanechávat obří stopy na přírodních útvarech. Do nichž stejně ryje kdejaký hlupák data, monogramy, nebo nicotná sdělení. Ta aspoň nekřičí do kraje jako takřečené tagy, neboli podpisy sprejerů nižší kategorie.
David Lynch a opice
Zajímavé a zároveň překvapivé ovšem bylo, když nekonformní filmový režisér David Lynch, autor Zběsilosti v srdci, Modrého sametu nebo seriálu Městečko Twin Peaks, což jsou samé „kultovní“ tituly, jak se módně říkává, před pár lety během vernisáže svých obrazů v Austrálii z ničeho nic prohlásil, že jsou graffiti hloupé, ošklivé, ničí svět, krásnou architekturu, ale i třeba obyčejné, nicméně ale půvabné vlakové stanice. A značně ztěžují život filmařů, kteří na graffiti při záběrech neustále narážejí.
Lynche za to tehdy pochválil komentátor britského deníku The Guardian. A za sebe dodal, že je v graffiti méně tvořivosti než v háčkování. Stejný styl robustního písma a zakódovaných zpráv je podle něho nudný, nevynalézavý a v pohrdání společností agresivní a destruktivní. Navíc má vysloveně maskulinní rysy a vůbec neodpovídá přirozené sprejerské levicové orientaci.
Hm. Kdo ví, k čemu se politicky hlásí autor nebo autoři obrazců v Českém ráji. Ani v českém panelákovém pekle. Ale kdyby se dneska stala ze zeměkoule Planeta opic, ty by si při pohledu na počmárané ruiny trčící z pouště musely říkat, že na tom tedy byla ta zaniklá civilizace už docela bídně.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
