Petr Janyška: Poprvé v dějinách nepodmíněný trest pro prezidenta Francie
Bývalý prezident Francie Nicolas Sarkozy byl odsouzen ke třem letům vězení, z toho jednomu roku nepodmíněně. Pro politickou Francii to je šok. A především pro pravici. Na mnoho jejích voličů stále silně působí Sarkozyho charisma a stále v něm vidí jediného politika, který by byl s to vyhrát pro pravici příští rok prezidentské volby. Jeho strana nebyla stále schopná vygenerovat po jeho odchodu nového nezpochybnitelného lídra. Emmanuel Macron si může v jistém smyslu oddechnout.
Sarkozy se hned odvolal, je tedy stále považován za nevinného a kandidovat by mohl. Ale byť by nakonec byl zproštěn viny, s tímhle cejchem by to měl v případné kampani těžké. Ten verdikt je šokující tím, že je to poprvé v dějinách, kdy byl bývalý prezident Francie odsouzen k nepodmíněnému trestu. Žádnému se to dosud nestalo.
Čtěte také
Navíc to není jediná kauza, kterou má Sarkozy na krku. V blízkém čase ho čekají ještě dva soudy. Ve všech jde o podezření z korupce a o konflikt zájmů.
Jaký závěr si z toho procesu můžeme udělat viděno českou perspektivou? Asi takový, že ve Francii jsou soudy na politické moci nezávislé, že jejich státní zastupitelství se nebojí a že sáhne i do těch nejvyšších pater. Před soud dostalo už několik vrcholných politiků a teď dokonce bývalého prezidenta. To je samozřejmě povzbuzující zpráva pro francouzského občana, říká mu, že před soudem jsou si všichni rovni. A mohou mu jen závidět lidé v Polsku či Maďarsku, nemluvě o Turcích či Bělorusech.
Metody mafiána
Ten soud lze ale vnímat i z jiné stránky. Ukazuje, jak průlinčitá může být stěna mezi soudní mocí a politickým zasahováním. Jak může být pro některé soudce svůdné chtít ovlivňovat politiku, korigovat ji a moralizovat ji.
Čtěte také
Za co byl Sarkozy odsouzen? Za žádné rozkrádání, za žádné zneužití evropských dotací, za žádné vybízení k útoku na parlament po prohraných volbách. Byl obviněn z toho, že před pár lety, kdy už nebyl prezidentem, se měl přes prostředníka pokusit ovlivnit jednoho soudce, aby mu vynesl informace týkající se jednoho Sarkozyho soudního odvolání. A dokonce aby výsledek toho odvolání zařídil v Sarkozyho prospěch. Za to mu měl bývalý prezident zajistit teplé místo soudce v Monaku.
Soud to nyní posoudil jako závažnou korupci a konflikt zájmů, neboť se toho měl dopustit bývalý prezident, strážce právního pořádku. Jenže v rovině faktů to vypadá tak, že se nic nestalo. Ono odvolání, které si měl tenkrát Sarkozy pojistit, nakonec dopadlo v jeho neprospěch, ten soudce nikdy žádný post v Monaku nedostal a navíc byl by to post víceméně čestný, prakticky nehonorovaný.
A navíc, svou obžalobu prokuratura postavila jen na odposleších telefonátů mezi Sarkozym a jeho advokátem, což je ve Francii nelegální. K tomu je ale zase třeba říci, že k té jejich komunikaci si Sarkozy zřídil pod falešným jménem šifrované číslo, což jsou metody spíš mafiána než prezidenta.
Sarkozyho během jeho prezidentování uznávala pravicová polovina Francie. Viděla v něm přirozeného vůdce, který měl v malíčku řemeslo politika. Druhá polovina, levicová, na něm nenechala nitku suchou. Byl pro ni symbolem nekultivovanosti, za něhož se v čele státu styděla, arivistou s přehnaným egem, který nikdy nepřestal stavět na odiv atributy zbohatlictví – drahé hodinky, prázdniny na jachtách u kamarádů milionářů. A tohle jeho rozdělené vnímání je tam patrné dodnes.
Autor je publicista a bývalý diplomat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
