Petr Janyška: Polsko je problémová země, ruská invaze z něj ale udělala významného hráče
Vztahy Varšavy s Prahou, potažmo se státy Evropské unie, jsou dnes plné paradoxů a nejednoznačností. Se sousedy je třeba vždy dobře vycházet, ovšem zároveň držet se svých zásad a zájmů. Naše vztahy s Polskem dlouho tížil spor o důl Turów, který vedl až k české žalobě u Soudního dvora EU a k penále, které Polsko má této nejvyšší evropské soudní instanci platit. Což odmítá učinit.
A protože odmítá platit i jiné penále, vykoledovalo si, že Brusel mu jako téměř poslední zemi dosud nedal zelenou na čerpání gigantických 58 miliard eur z fondu obnovy, z něhož už Česká republika svůj díl čerpá.
Čtěte také
Od urovnání sporu kolem toho dolu i od nedávné cesty Petra Fialy (ODS) s polským a slovinským premiérem do Kyjeva se zdá, že se český předseda vlády snaží vylepšit vztahy s polským sousedem.
Z Polska se v minulosti stala černá ovce Evropské unie a visegrádská skupina čtyř států ztratila jakékoli opodstatnění, její neblahý image nám v zahraničí jen škodil. Polská destrukce soudního systému, desetitisíce žen v ulicích protestujících proti totálnímu zákazu interrupcí, klerikalizace společnosti, to budí v Evropě rozpaky.
Západní vojenská pomoc jde přes Polsko
Od té doby ovšem zamíchala kartami ruská invaze na Ukrajinu a pootočila nahlížení na Polsko. Alespoň na chvíli. Polsko se najednou jeví jako nepomíjitelný hráč. Prakticky veškerá západní vojenská pomoc jde tudy, letadla ji přivážejí na letiště v Řešově na východě země a odtud putuje dál na Ukrajinu.
Čtěte také
Vůbec si nelze představit, co by se stalo, kdyby Poláci odmítli, tak jako Maďaři, ten vojenský materiál pouštět přes své území. Pro tuto pomoc jsou dnes klíčovým státem. A naopak pro svou bezpečnost usilují o přítomnost amerických jednotek na svém území a o dodávky amerických zbraní.
Jistě proto Vladimir Putin Polsku zničehonic zavřel kohoutek s plynem. A jistě i proto, kvůli koordinaci s pomocí pro Ukrajinu, přijel polský prezident Andrzej Duda do Prahy.
Od začátku ruské invaze utekly do Polska tři miliony Ukrajinců, především žen, a většina z nich tam zůstává. Náš soused se vůči nim chová příkladně, s otevřenou náručí.
Čtěte také
Zcela jinak než vůči předchozím vlnám uprchlíků z třetího světa na hranici s Běloruskem. Polská vláda prohlásila, že nebude žádat EU o žádné kvóty a přerozdělování, že všichni Ukrajinci, kteří budou chtít zůstat v Polsku, tak mohou učinit, že se o ně Polsko postará. Nabídlo jim zdravotní pojištění i možnost práce. Klobouk dolů.
V téhle situaci Polsko logicky potřebuje co nejlepší vztahy s NATO, potažmo s USA, a s partnery v EU. A tady začíná problém. V nedávné minulosti si vytvořilo spory s kdekým: s USA, s Izraelem, s bruselskými institucemi.
V Evropě se orientuje na okrajové krajně pravicové síly včetně Marine Le Penové nebo Viktora Orbána, kteří všichni přitom otevřeně podporují Putina. Pár dní před nedávnými francouzskými volbami stihl polský premiér Mateusz Morawiecki vyvolat konflikt s Emmanuelem Macronem.
A aby to nebylo málo, Jaroslaw Kaczyński se nechal slyšet, že Polsko by možná mohlo přestat platit svůj povinný příspěvek do rozpočtu EU. Což by se prakticky rovnalo polskému brexitu. A to ve chvíli, kdy země potřebuje energetickou solidaritu ostatních v EU.
S Prahou dnes žádný větší konflikt nemá, a přesto u nás už skoro tři roky, až na krátké jednoměsíční intermezzo, nemá velvyslance. Což je velmi nestandardní. Možná ale jeho jméno prezident Duda při své návštěvě Prahy přivezl…
Autor je publicista a bývalý diplomat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
