Petr Janyška: Polsko vnímá silně ukrajinský konflikt. Ukrajina je klíčem k jeho samostatnosti

Celá dlouhá východní hranice Polska je hranicí s Ukrajinou, s Běloruskem a z malé části i přímo s Ruskem, totiž s kaliningradskou enklávou na Baltu, která je dnes jednou velkou vojenskou základnou Ruska vklíněnou mezi státy EU. Východní hranice Polska je zároveň východní hranicí EU a NATO a týká se tedy i nás. 

Čtěte také

Ondřej Soukup: Kdy bude válka na Ukrajině? Světová média přebírají americký narativ, aniž by ho ověřila

Věci jsou o to složitější, že hranice polského státu se v moderních dějinách přesouvaly o stovky kilometrů. Západní část dnešní Ukrajiny a Běloruska byla před válkou součástí Polska a už dlouho předtím byla značně zpolonizovaná. Dnešní ukrajinský Lvov byl jedním z nejdůležitějších polských měst, Lwóvem, se špičkovou polskou univerzitou a rodištěm řady polsky tvořících umělců a vzdělanců.

Vzájemné dějiny Poláků a Ukrajinců nebyly růžové, zvlášť ve válečných 40. letech došlo k masakrům polských vesnic ze strany ukrajinských nacionalistů a potom po válce zase k násilnému vyvezení části ukrajinského obyvatelstva z východu Polska a jeho rozptýlení po celém polském teritoriu.

Díky rozumně vedené politice obou států po roce 1989 nedostaly tyto reminiscence politický výraz, pouze nepočetné skupinky polské krajní pravice se je snažily zneužít, ale bez většího vlivu.

Čtěte také

Cílem Ruska je zničit evropský komfort – destabilizací Ukrajiny a vyvoláním masivního vojenského konfliktu, míní sociolog Gabal

Všechny vlády ve Varšavě se držely základní teze polské východní politiky, kterou razil už v pařížské emigraci Jerzy Giedroyc, takový polský Pavel Tigrid, totiž že podmínkou polské nezávislosti je mít vedle sebe samostatnou, silnou a demokratickou Ukrajinu. Což se v minulých desetiletích stále víc dařilo.

V Polsku dnes pracuje minimálně milion Ukrajinců, narazíte na ně v každém větším městě i městečku a polské obyvatelstvo je bere jako své vlastní.

S Ruskem stále na válečné noze

Naopak s Ruskem mají Poláci zkušenost zcela jinou, byli spolu prakticky stále na válečné noze. Nejdřív si velkou část Polska zabralo carské Rusko, do roku 1918 byly ve Varšavě nápisy rusko-polské a Marie Skłodowska, pozdější objevitelka radioaktivity, se učila ve škole polskou literaturu a historii jen tajně, aby na to nepřišla ruská inspekce.

Čtěte také

Luboš Palata: Británie a Polsko by mohly zastavit ruskou agresi proti Ukrajině

A sotva po 1. světové válce vzniklo moderní Polsko, muselo válčit se sovětským Ruskem, které ho potom v roce 1939 na základě paktu Ribbentrop-Molotov přepadlo a částečně obsadilo a v Katyni zavraždilo tisíce polských důstojníků. Po válce mu sebralo velký kus východního území a vnutilo komunistickou prosovětskou vládu, proti které se Poláci opakovaně bouřili, až ji v roce 1989 ve volbách zlikvidovali.

Je proto pochopitelné, že Poláci mají k Ukrajině a k jejímu ohrožení ze strany Ruska velmi emocionální vztah. Jejich vláda není součástí vyjednávacích aktivit největších hráčů, prezident i premiér ale vyvinuli velké úsilí Ukrajinu podpořit.

Prezident Andrzej Duda ve Varšavě hostil ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského, premiér Mateusz Morawiecki byl v Kyjevě, do Varšavy přijel britský premiér, polský ministr zahraničí Zbigniew Rau jednal ve Washingtonu a teď v úterý v Moskvě. Jen Jaroslaw Kaczyński mlčí.

Petr Janyška|foto:Radko Kubičko, Český rozhlas

Polsko Ukrajině zdarma dodalo protiletecké a protitankové zbraně polské výroby, postsovětskou munici do děl i drony. A připravuje se na eventuální přijetí vlny uprchlíků. Američané naopak vyslali do Polska jako výraz podpory k šesti tisícům už zde působících svých vojáků dalších 1700 z výsadkové divize.

Polská vláda najednou po peripetiích sporů s USA, Izraelem, institucemi EU či s Německem a s námi vidí, jak důležité je mít spojence a být součástí solidárního celku.

Autor je publicista a bývalý diplomat