Luboš Palata: Ukrajince v Polsku nedrží peníze. Ale ochota Poláků jim pomáhat
Polsko už skoro dva měsíce předvádí obdivuhodný výkon v přijetí víc než dvou milionů ukrajinských běženců. To, co tu v Polsku je cítit na prvním místě, je obrovská empatie drtivé většiny Poláků k ukrajinským válečným utečencům. Empatie polského národa, který jen dvě tři generace zpátky prošel strašnou válkou, která téměř každou polskou rodinu o někoho připravila a miliony Poláků přišly o domov.
Poválečná Varšava připomínala dnešní Mariupol. Tamní hrdinní ukrajinští obránci, bojující už téměř ztracený boj, připomínají varšavské povstalce z roku 1944. Tato empatie, touha pomoci, schopnost uskromnit se je v Polsku cítit skoro na každém kroku.
Čtěte také
Zatímco v Česku sílí už zase hlasy, které volají „Pomáhejte nejdřív Čechům a až pak Ukrajincům!“, tady nic takového slyšet není. Ukrajinci jsou totiž pro Poláky znovu jejich bratry. Bratry, se kterými se sice v minulosti někdy tvrdě pohádali, dokonce i krvavě servali, ale pocit sounáležitosti přesto nezmizel a teď se znovu vynořil.
Je to vidět na mnoha místech, třeba v obchodech, kde se Ukrajinci snaží hledat polská slova a polské prodavačky naopak pochopit, co jim chtějí říct, a občas přidají i něco málo z ukrajinštiny. „Mají s námi nekonečnou trpělivost,“ řekla mi dnes jedna Ukrajinka, kterou válka zavála do východního Polska.
Pomoc lidem
Ukrajinci se proto v Polsku cítí dobře a mnoho z nich odsud nespěchá jinam, i když mnozí vědí, že by mohli. Není to nějakou přílišnou velkorysostí polského systému pomoci uprchlíkům. Sociální dávky tu jsou mnohem skromnější než v Německu, ale i než v Česku. Je to dáno opravdovou ochotou obyčejných Poláků pomáhat obyčejným Ukrajincům. Ochotou, kterou polský stát podpořil tak slušnými platbami za pronájem bytů nebo pokojů ukrajinským běžencům, že se to mnoha Polákům mimo největší města dokonce i trochu vyplatí.
Poměrně tvrdým sociálním systémem jsou Ukrajinky, které mezi utečenci převažují, tlačeny k tomu, aby si velmi rychle hledaly práci. To zase předpokládá umístění dětí ve školkách a školách, které samozřejmě ani v Polsku není bez problémů. Ale tak nějak se to zvládá.
A Poláci a Ukrajinci nacházejí k sobě vztah, který kdysi ztratili. Nechci předbíhat dobu, ale v těchto týdnech a měsících se tady v Polsku rodí něco, co může změnit tvář východní Evropy a Evropy jako takové. Evropy, jejíž součástí se stane doufejme svobodná, demokratická a ve válce s Ruskem neporažená Ukrajina.
Autor je komentátor Deníku
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
