Petr Janyška: Polská církev je obrem na hliněných nohou pedofilních skandálů
V polské Wrocławi, kousek od našich hranic, byl léta arcibiskupem kardinál Henryk Gulbinowicz. Znalo ho celé město a lidí, kteří by za něj dali ruku do ohně, tam byly donedávna tisíce.
Ale pozor, v pondělí zemřel a nebude smět být pochován v katedrále, i když o to usiloval. Proč?
Čtěte také
Místo poct přišel skandál. Vatikán ho nedávno zbavil biskupských insignií, zakázal mu sloužit mši a vůbec se ukazovat na veřejnosti, zakázal mu i pohřeb v katedrále. Něco takového se nestalo, co paměť polské církve sahá. A naopak mu z Vatikánu přikázali poukázat větší sumu nadaci, která pomáhá obětem sexuálního násilí. Každému tím pádem došlo, proč ten zákaz.
Přestože důvody Vatikán nezveřejnil, své církevní záležitosti drží pod pokličkou, nedomnívá se, že by do nich měla strkat nos veřejnost, nebo dokonce světská spravedlnost.
Kardinál byl mužem několika tváří. Ta hezká, pro veřejnost a školní mládež, ho ukazovala jako člověka morálky, který za bývalého režimu podporoval ilegální Solidaritu a opozici. Jenže časem se objevila i druhá a třetí tvář. Kardinál léta kryl pedofilní kněze, kteří zneužívali děti. Dokonce jednoho faráře, o kterém to věděli snad všichni, a kterého kardinál přesto nechal dál pracovat s dětmi.
Církevní pokrytectví a pohrdání ženami
Dotyčného musela teprve dopadnout policie in flagranti v hotelovém pokoji s nezletilým hochem, aby se ocitl před soudem. Dostal sedm let vězení. Ozvala se oběť, kterou pan kardinál přímo sám kdysi jako chlapce zneužil. A také vyšly najevo jeho mnohaleté kontakty s polskou obdobou naší StB.
Čtěte také
Kardinálův příběh je jen špičkou ledovce marasmu, ve kterém dnes vězí polská katolická církev. Nikdy se nesnažila pedofilii kněží čelit, pokaždé, na jakémkoli místě Polska a v kterékoli době, církevní hierarchie takové kněze kryla. Maximálně, když už to nešlo ututlat, přeložila dotyčného na druhý konec země a tam mohl dál pracovat s dětmi a zneužívat je.
Snad nikdy ho nepotrestala církevně a hlavně ho nikdy nepředala světské spravedlnosti. Jako by zneužívat hochy nějak patřilo k profesi a k celibátu. Hlavně aby neutrpěl obraz církve na veřejnosti a do církevního hájemství nevpustit světskou spravedlnost. Občas také církev nabídla oběti nebo její rodině peníze za mlčení.
Charakteristické na našem případu je také to, že kardinála nikdy nevyšetřovaly orgány polské církve, ale muselo to přijít z Vatikánu. Kde se papež František už léta pomalu snaží pedofilní mentalitu odbourat. A v polské církvi není vůbec populární.
Čtěte také
Gulbinowiczův případ není vůbec jediný. Vatikán dnes vyšetřuje několik dalších polských biskupů z podezření, že léta kryli kolegy zneužívající mládež, nebo že ji dokonce sami zneužívali. Kolik bylo takových kněží reálně? Vatikán před pár dny zveřejnil zprávu týkající se dalšího kardinála zneužívajícího léta mladíky, washingtonského arcibiskupa McCarricka.
Pro Polsko tam je jeden nepříjemný moment. Arcibiskupa velmi protežoval a doporučil i na post kardinála jiný polský biskup, Dziwisz, ve Vatikánu pro jeho mafiánské způsoby mimochodem nazývaný „don Stanislao“. Tehdy byl pravou rukou papeže Jana Pavla II. A ten papež, jak se ukazuje, o krytí pedofilních prelátů nemohl nevědět. Proto se začínají ozývat v Polsku hlasy, že by mělo být papežovo prohlášení za svatého zrušeno. A proto jsme mohli během nedávných protestů polských žen vidět něco v Polsku dosud naprosto nebývalého, veřejné a emotivní odsouzení církve, včetně třeba posprejování kostelních zdí.
Za církevní pokrytectví a pohrdání ženami, za její rozdmýchávání nenávisti vůči gayům, kteří chtějí žít otevřeně svůj život, když přitom část kněží žije ten svůj ve stínu pedofilie. Polská církev si myslela, že je všemocná, že má v rukou zvolení prezidentů a nominace ministrů. A najednou vidí, že mladá generace nemá pro ni než pohrdání a nechuť. Že začíná být obrem na hliněných nohou. A že aktivisté, novináři a filmaři dovedou rozkrýt to, co si myslela, že ututlá na věky.
Autor je publicista a bývalý diplomat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
