Petr Janyška: O post francouzského prezidenta se utkají Macron a Le Penová
Politické zemětřesení se nakonec ve Francii nekonalo, i když v noci to na pár hodin vypadalo, že radikální kandidát levice Jean-Luc Mélenchon těsně předstihl Marine Le Penovou. Jisté ale je, že dosavadní prezident Emmanuel Macron vyšel z prvního kola voleb jako vítěz a za ním že se nakonec umístila Le Penová. Dostala o téměř pět procent méně, což je dost velký rozdíl. Tito dva se tedy spolu střetnou za dva týdny ve finále, které s největší pravděpodobností vyhraje Macron.
Co ty volby řekly o Francii? Hodně znepokojivého. Že je, tak jako dnes mnoho zemí, rozdělena několika hlubokými příkopy. Že je unavená dlouhým covidem a teď ještě vystrašená ruskou válkou, která vede ke zdražování a inflaci.
Čtěte také
Projevilo se to množstvím hlasů pro antisystémové kandidáty, kteří by rádi dosavadní uspořádání vymetli ze dveří. Krajní pravice, Le Penová a Éric Zemmour, dostala 30 procent. Přičteme-li voliče levicového demagoga Mélenchona, dává antisystémový tábor dohromady skoro polovinu hlasů. Budoucí prezident bude muset na tento alarm reagovat.
Bočním efektem voleb byl naprostý propad kandidátů stran, které byly po desetiletí pilíři francouzské politiky: kandidátka socialistů, strany kdysi prezidenta Francoise Mitterranda, dostala neuvěřitelná 2 procenta a kandidátka centristické pravice sotva 5 procent. Buď se ty strany vzpamatují, nebo se na jejich troskách objeví nové uspořádání sil.
Proč Francouzi volili Macrona či Le Penovou
Macron byl před pěti lety naprostou novinkou, do politiky vpadl jako uragán s programem celkové reformy země, neměl přitom za sebou prakticky žádnou politickou minulost. Dnes mu sice zůstala image mládí, velké bojovnosti a pracovitosti, ale pel novosti a neotřelosti ztratil.
Čtěte také
Nyní ho volili ti, kdo svoji budoucnost nevidí špatně, jsou vzdělaní, chtějí moderní stát, přísahají často na evropskou integraci. Zároveň si ale svou určitou arogancí a sebejistotou úspěšného člověka z velkoměsta vytvořil spoustu nepřátel u sociálně slabších. Dali mu nálepku „prezident bohatých“.
Marine Le Penová byla ještě před pár lety vnímána většinou Francouzů jako nepřijatelná pro post prezidenta, cítili u ní antisemitismus, xenofobii, odpor k elitám a přistěhovalcům. A zároveň nekompetentnost v ekonomii a v řízení státu.
Od těch dob pracovala na změně image. Přejmenovala svou stranu, politicky se rozešla se svým otcem, přestala mluvit o vystoupení z EU či o opuštění eura. Dokonce prohlásila, že islám jí nevadí.
Čtěte také
Na její pravici se objevil meteorit těchto voleb, Éric Zemmour, radikální hlasatel nebezpečí údajné občanské války ve Francii a odmítač jakéhokoli přistěhovalectví. Po počátečních úspěších, jimiž ohrozil Le Penovou, mu vaz zlomila ruská invaze, protože do poslední chvíle obhajoval Vladimira Putina. A Le Penová, která invazi formálně odsoudila a nechala Zemmoura hlásat extrémní formulace, se vedle něj najednou jevila jako docela přijatelná síla. Přijatelnější než kdykoli dříve.
Macron se hned svým projevem po vyhlášení výsledků pustil do opravdové kampaně, kterou dosud téměř nedělal. Zatím byl zcela ponořen do války na Ukrajině a do role prezidenta.
Vše bude teď záležet na tom, kolik dokáže Macron získat hlasů od kandidátů, kteří neuspěli. Jistě se bude prezentovat jako moderní liberál proti krajní pravici. A Le Penové bude připomínat její letitou příchylnost k Putinovi a k jeho penězům i její státnickou nezralost.
Autor je publicista a bývalý diplomat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
