Petr Janyška: Macronův pražský projekt čerpá z jeho předchůdce Mitterranda

Poselství té akce bylo jasné: v kontextu Putinovy agrese ukázat jak diktátorovi, tak světu, že Evropa tahá za jeden provaz, že jeho invazi všichni odsuzují, že tu nemá spojence a že státy kontinentu si budou umět spolu vyřešit dopady jeho agrese.

Čtěte také

Kundera je ve Francii dodnes čtený a obdivovaný, popisuje bývalý ministr kultury Jack Lang

S nápadem na tohle setkávání všech evropských lídrů bez rozdílu, zda jsou členy Evropské unie, zda o její členství usilují nebo zda z ní, jako Velká Británie, vystoupily, přišel na jaře francouzský prezident Emmanuel Macron. Ve čtvrtek mělo tohle takzvané Evropské politické společenství pražskou premiéru a zdá se, že se zalíbilo a že bude mít pokračování.

Macronova myšlenka se nezrodila ve vzduchoprázdnu. Zapadá do francouzského politického myšlení, které už po několik desetiletí spojuje budoucnost Francie s budoucností integrované Evropy. Je to jiný pohled než anglosaský a ve Francii jej sdílí všichni politici, ať se hlásí k pravici, či k levici. Je to tam pomalu už jakési národní dogma. Dokonce ani Marine Le Penová už několik let nevolá po vystoupení z Evropské unie či po zrušení eura, vnímá je jako historickou danost.

Mitterrand v Paláci kultury

Macronova myšlenka má ovšem už svou předchůdkyni. Před třiceti lety, v roce 1991, kdy se kontinent denně proměňoval před očima a bylo jasné, že jej bude třeba nějak politicky nově uspořádat, přijel, také do Prahy, jiný francouzský prezident, François Mitterrand. V té době krátce po pádu komunismu ve východní Evropě, po znovusjednocení Německa, pár dnů před rozpuštěním Varšavské smlouvy a odchodu posledního sovětského vojáka od nás, přijel s nabídkou tzv. Evropské konfederace.

Čtěte také

Pražský summit ukázal, že Evropa stojí proti Putinovi, chválí publicista Janyška. Balkánské kandidátské země ale možná uslyší, že členství v EU je pro ně odteď zbytečné, míní europoslankyně Gregorová

Všechny státy, které se právě vymanily ze sovětské závislosti, chtěly, jak se tehdy říkalo, zpět do Evropy, tedy co nejdřív vstoupit do Evropského společenství, předchůdce dnešní Evropské unie. Nejlépe ze dne na den. Objektivně to ale nebylo možné, rozdíly mezi nimi a integrujícím se Západem byly ohromné. Mitterrand tehdy nabídl jakési přechodné období a přechodnou strukturu, která by brala v potaz rozdílnost vývoje v obou částech kontinentu a čas, který bude třeba k jejich vyrovnání.

Pamatuji si dobře, jak se svým projektem vystoupil v Paláci kultury, jehož sál, pamatující Husáka, Francouzi tehdy aspoň narychlo zkrášlili modrými závěsy. Měl to být přelomový okamžik v dějinách, Praha ho však odmítla. Mitterrand do svého projektu nezahrnul Spojené státy, které nám tehdy připadaly jako jediný věrohodný garant svobodného života, a naopak v něm počítal s tehdejším gorbačovským Sovětským svazem (jenž se o pár měsíců později rozpadl).

Tehdejší noví čeští politici jej vesměs podezřívali z toho, že svým projektem nám chce nabídnout jakousi náhražku za plnohodnotné členství v budoucí Evropské unii. Nebylo to tak a Mitterrand asi předběhl svoji dobu.

Petr Janyška, bývalý velvyslanec ve Francii a publicista|foto:Karolína Němcová, Český rozhlas

I dnes české prostředí podezírá prezidenta Macrona z toho, že svým projektem chce zbrzdit další rozšiřování Unie. Jsou to ale nejspíš liché obavy. Macronův projekt se netýká EU nýbrž celého kontinentu, nikoho nevylučuje.

Jeho dnešní projekt není Evropa od Atlantiku po Ural, o níž kdysi mluvil de Gaulle, ale spíš Evropa od Atlantiku po Kavkaz. Bez Putinova Ruska.

Autor je publicista a bývalý diplomat