Petr Janyška: Francouzský rok 2021

26. prosinec 2021

Uplynulý rok byl pro Francii v porovnání s rokem 2020 daleko klidnější. Hnutí žlutých vest se vyčerpalo a už o něm nebylo slyšet, islamistické atentáty z minulých let téměř zmizely, velké stávky ochromující ekonomiku se také nekonaly. Covid už tolik neděsil, vakcíny přinesly velkou úlevu a naději. Hospodářský růst šel rychle nahoru a politika země začala žít volbou prezidenta.

Covid ovšem zkomplikoval život každému, jako u nás, kdekdo si ho musel přeorganizovat. Vláda se hodně poučila z minula, její postup proti epidemii je relativně organizovaný, obyvatelé ho přijímají. Hlavní informace sděloval národu prezident a každý si mohl přečíst jasné pokyny pro všechny možné životní situace na přehledných stránkách vlády a ministerstva zdravotnictví. O výsledku nejlépe svědčí počet zemřelých. Od začátku covidu zemřelo ve Francii 120 tisíc osob, což by v přepočtu na velikost ČR představovalo 17 tisíc lidí. My jich ale máme dvakrát tolik – 35 tisíc.

Čtěte také

Dnes vypadá situace ve Francii tak, že všechno je otevřeno – restaurace, kavárny, kina, muzea – dovnitř vás ale pustí jen s covid pasem a s rouškou. Zavřené jsou jen diskotéky. Devadesát procent dospělých Francouzů je „kompletně naočkováno“, v kategorii 70–80 let to je téměř sto procent. Odpírači představují malý zlomek obyvatelstva.

Nejkomplikovanější byla asi situace pro děti. Chodily celý rok do školy, ale měly různá omezení, která se podle situace stále měnila. Po většinu roku musely mít roušky po celou dobu pobytu ve škole, od rána do půl páté, ve třídě i na chodbě. Do jídelny či na dvůr chodily po jednotlivých třídách, u stolu musely sedět stále se stejným sousedem. Pokud se dnes nějaké dítě ukáže pozitivní, jdou do karantény jeho nejbližší sousedé z lavice, a pokud jsou pozitivní více než tři, jde celá třída.

Macron má velkou šanci být znovu zvolen

Politicky žila země poslední půlrok už ve znamení volby prezidenta, která se má konat v dubnu. Jsou už známi všichni kandidáti až na jednoho, na prezidenta Macrona. Všichni ale vědí, že bude usilovat o znovuzvolení, svoji kandidaturu ohlásí asi v lednu.

Čtěte také

V průzkumech Macron stále suverénně vede, má svých stálých 25 procent, a to ještě nezačal kampaň. Notný kus za ním jsou zhruba na stejné úrovni kandidátka klasické pravice Valérie Pécressová se 17 procenty a populistka Marine Le Penová s 16 procenty. Je tedy velmi pravděpodobné, že ve 2. kole se Macron utká buď s Le Penovou, což by znamenalo jeho jasné vítězství, nebo s centropravicovou Pécressovou. Tam by byl ovšem výsledek nejistý, Macron by s ní mohl i těsně prohrát.

Levice nebude mít v těchto volbách šanci, svého kandidáta vystavila každá z jejích stran a nejsou schopni se mezi sebou dohodnout na jednom společném. Žádný z nich nepřekročil v průzkumech 10 procent, kandidátka socialistů je dnes na 4 procentech a osud té strany se velmi podobá naší ČSSD.

Francouzská identita

Dosavadní kampaň přinesla dvě překvapení. Jedno, že klasická pravice, Republikáni, donedávna rozpolcená, byla schopna si zorganizovat primárky a dohodnout se na jednom jediném jménu, Pécressové, kterou všichni ostatní pretendenti podpořili, takže její skóre v průzkumech vyskočilo a má velkou šanci.

Čtěte také

A druhým je Eric Zemmour, letitý novinář, autor knih a známý televizní komentátor, sečtělý konzervativní intelektuál, který má jednu fixní ideu: že ve Francii probíhá takzvaná velká výměna původního obyvatelstva za muslimy, že zemi zaplavuje islám a že je třeba se mu bránit. Svoji kandidaturu ohlásil v listopadu. Je dovedným polemistou, v debatách prosazuje krajně konzervativní pojetí společnosti, je proti feministkám, proti manželství stejnopohlavních párů, kritizuje EU. Používá extrémní výroky, byl odsouzen za podněcování k rasové nenávisti. Je považován za krajní pravici, velmi se ovšem liší od nepříliš vzdělané Le Penové a má jiné voličstvo. Podpora, jakou mají tito dva v průzkumech, ukazuje, že téma francouzské identity mezi obyvatelstvem rezonuje a že ho nelze jen tak odkázat na okraj.

V listopadu začal hodně sledovaný proces s islamisty, kteří v roce 2015 povraždili diváky v klubu Bataclan a postříleli řadu klientů na zahrádkách okolních kaváren. Přežil to jen jeden z atentátníků, zpovídá se před soudem. Proces bude pokračovat do jara, smyslem je zjistit, kdo masakr organizoval a z jakých pohnutek.

Od prvního ledna bude Francie předsedat Radě EU, po odchodu Angely Merkelové a po brexitu se teď Macron stává hlavním politikem EU, do jisté míry jí bude udávat tón. Už teď je jisté, že bude tlačit na přechod k zelené ekonomice, ale i k pokračování jaderných elektráren, v čemž najde společnou řeč s českou vládou a naopak si bude protiřečit s Berlínem. Zároveň sází na to, že jeho evropská role mu pomůže doma ke znovuzvolení, volba hlavy státu spadá do poloviny francouzského předsednictví.

Petr Janyška

A na závěr: Francie loni přišla o idol filmových diváků Jean-Paula Belmonda. Uspořádali mu státní pohřeb, mluvil na něm prezident Macron. A ten se také později rozloučil i se světoznámou tanečnicí a zpěvačkou Joséphine Bakerovou při uložení její rakve do pařížského Panteonu. Původem byla Američanka, stala se z ní ale stoprocentní a velmi oblíbená Francouzka. S oběma umělci tak odešel do nenávratna i kus Francie.

Autor je publicista a bývalý diplomat

autor: Petr Janyška
Spustit audio

Související