Petr Janyška: Budeme mít konkordát bez veřejné debaty?
Už ve středu má Poslanecká sněmovna začít projednávat v posledním čtení mezinárodní smlouvu s Vatikánem a pokud ji odhlasuje, začne platit. Je překvapivé, že o tak zásadní věci v českém právu a o vztahu státu a katolické církve se nevede veřejná debata.
Konkordát, jak se smlouvě s Vatikánem říká, Československo nikdy nemělo. T. G. Masaryk byl rezolutně proti, ve 20. letech se dohodla jen smlouva menšího významu, tzv. modus vivendi, která nepodléhá ratifikaci. Proč by taková nestačila i dnes?
Čtěte také
Proč hned konkordát, který jako smlouvu už nejde změnit, leda se souhlasem druhé strany. Což se v případě Vatikánu nestává.
Pokus prosadit konkordát se u nás objevil už jednou v r. 2002, tehdejší parlament ho ale smetl se stolu. Proti byli tenkrát skoro všichni poslanci ODS, teď v prvním čtení nikoli. Co se od té doby změnilo? Ratifikaci si dala do koaliční smlouvy současná vláda, loni na podzim smlouvu podepsal premiér a obratem šla do parlamentu.
Řada evropských států konkordát nemá, dokonce ani země s tak výrazně katolickou tradicí jako Španělsko nebo Irsko. Nemají ho samozřejmě severské protestantské státy ale ani třeba Maďarsko. To, že ho mají naši sousedé nebo Monako, San Marino, Andorra či Palestina není zrovna rozhodujícím argumentem.
Čtěte také
Vatikán je zvláštní entita v tom smyslu, že je samostatným státem, ale zároveň nadřízenou instancí katolíků, kteří jsou vůči ní vázáni loajálností. Konkordát je tak nepřímo smlouvou mezi českým státem a částí jeho občanů a privileguje katolíky vůči všem ostatním vyznáním.
Podle ústavy je Česká republika nábožensky neutrálním státem. Máme zákony zaručenou svobodu vyznání, není ničím ohrožena. Katolíci mají plnou svobodu církevního života, sňatků, účasti na mši, posílání děti do církevních škol, kněží mohou dávat v nemocnicích poslední pomazání. K čemu tedy nová právní úprava?
Nadřazenost nad českými zákony?
Právníci v souvislosti s konkordátem upozorňují na řadu sporných bodů a o těch by se mělo před ratifikací veřejně debatovat. Podle nich smlouva třeba obsahuje jen jednostranné závazky české strany.
Čtěte také
Upozorňují také, že jako dokument týkající se lidských práv by se smlouva nejspíš mohla stát součástí ústavy. Čili později prakticky nezrušitelná, vytesaná do kamene.
Nebo že jako mezinárodní dokument by měla nadřazenost nad českými zákony. A že by Vatikánu umožňovala vyjadřovat se oficiální cestou k některým vnitropolitickým otázkám, např. ohledně antidiskriminačního práva nebo interrupcí.
Další, už dílčí námitkou, je, že smlouva zavádí nejasný termín tzv. „pastoračního pracovníka“, na něhož by se vztahovalo právo podobné zpovědnímu tajemství, omezenému dnes na kněze.
Nenápadným způsobem tak ztěžuje vyšetřování pedofilních kauz ze strany kněží, může nahrávat jejich autorům a těm, kdo o nich vědí. Vzhledem k tomu, že vyšetřování podobných případů jde většinou ztěžka, je i tohle vážná námitka.
Nejdůležitější otázka je: Potřebujeme tak rychle smlouvu, bez které jsme dovedli žít přes sto let, a nikomu to nevadilo? Odpověď zní, že zřejmě nepotřebujeme. Určitě by se měla otevřít veřejná debata. Třeba o tom, jestli chceme směřovat tam, kde je Polsko, kde katolická hierarchie mluví do politiky, do školství, do zdravotnictví, do interrupcí.
Autor je politický komentátor, bývalý dlouholetý diplomat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
