Petr Honzejk: Proč to nejdůležitější z prezidentova projevu zapadlo
Už to tak někdy bývá, že nejpodstatnější problémy jsou těmi nejpřehlíženějšími. Hezky to bylo vidět na reakcích na novoroční projev prezidenta republiky Petra Pavla. Prakticky nikdo si v něm nevšiml záležitosti, která leží v základu ostatních potíží země: Poukazu na problému nerovností mezi jednotlivými částmi Česka.
Už je to prostě tak, že na postižené regiony, Ústecko, Karlovarsko a Moravskoslezský kraj se v naší politice konzistentně kašle. Otázky jsou dvě - jak moc, proč vlastně a jde to změnit?
Čtěte také
Citujme prezidenta: „Čtvrtina z nás žije v hospodářsky a sociálně ohrožených územích. A i když to neznamená, že každý čtvrtý čelí vyloučení nebo chudobě, znamená to, že velké části naší společnosti se přímo dotýká špatný stav těchto území. Zmírnění nerovností mezi regiony je přitom jednou z nejdůležitějších výzev, se kterými se musíme vypořádat.“
Dalo by se to tesat, protože na gigantické regionální rozdíly vidí jako brzdu Česka i velké nadnárodní organizace, jako OECD, Evropská unie nebo Světová banka.
Příběh “podpory” pohraničních oblastí s životním prostředím poničeným hornictvím, ekonomicky poničených jeho restrukturalizací, a vybavených horší sociální strukturou vyplývající z poválečného dosídlování po nuceném odchodu sudetských Němců, je skutečně smutný. Všechny vlády o nutnosti podpory mluvily a mluví, ale skutky utíkaly a utíkají.
Čtěte také
Krásný příklad představuje story úřadu Zmocněnce pro postižené oblasti. Ten vznikl za vlády Jiřího Rusnoka v roce 2013, fakticky z popudu Miloše Zemana. Zmocněncem se stal Zemanův kamarád Jiří Ciencala. Výsledky? O pět let později řekl Andrej Babiš vcelku trefně, že program, který Ciencala zastřešoval, byl spíše “marketingový zájezd”. A úřad zrušil s tím, že si se vším mají poradit hejtmani.
Dále je to ale neméně tristní. V roce 2017 vznikl program Restart, který měl postiženým oblastem také pomoci. S velkou slávou se oznamovalo, že na sever a do Moravskoslezského kraje přinese 42 miliard korun. Realita? Do loňska to bylo jen 11 miliard, tedy nějaká miliarda a půl za rok, což je jako když plivne do uhelné jámy.
Čtěte také
A to ještě existují oprávněné výhrady, že to ve skutečnosti nebyly ve všech případech extra peníze, ale často jenom jinak vyúčtované položky z dotačních titulů Evropské unie, například operačního programu Životní prostředí. Jak k tomu trefně řekl už při rozjezdu “Restartu” severočeský senátor Zbyněk Linhart: „Koruna se vyúčtuje v jednom projektu a politicky prodá dvakrát.“ Což trochu zavání podfukem.
Proč je podpora strukturálně postižených oblastí za všech vlád tak liknavá? Dovolím si radikální hypotézu. Problém je ve voličských hlasech, respektive v cynismu, se kterým s nimi partaje nakládají.
Začarovaný kruh
Středopravé vlády vědí, že v postižených oblastech nemají dost voličů a domnívají se, že to za jedno volební období lepší nebude, takže příliš nepomáhají. A populisté a extremisté na nějakém vylepšení situace také zájem nemají, protože kdyby se lidé začali mít lépe, neměli by důvod protestovat proti “pražským elitám” volbou populistů a extremistů.
Čtěte také
Navíc pomoc strukturálně postiženým regionům nutně zahrnuje pomoc sociálně vyloučeným lidem, což žádný populista natož extremista neudělá, protože pomáhat se má přeci jen “slušným Čechům”. Takže se sever se točí v začarovaném kruhu beznaděje a pomoc se převážně pouze předstírá.
Dá se to změnit? Optimistickou odpověď hledám těžko. Prezident má nesporně pravdu v tom co říká: „Pokud máme uspět jako celek, jako celá země, nemůže nám být jedno, jak si vedou její nejslabší části. A podle toho také musíme v politice konat.“
Jenže takové konání vyžaduje spíše státníky, kteří přemýšlejí dlouhodobě a zodpovědně, než pouhé politiky usilující o znovuzvolení. A státníků se nám dlouhodobě nedostává podobně, jako se severu dlouhodobě nedostává prosperity.
Autor je komentátor Hospodářských novin
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
