Petr Honzejk: Komická snaha populistů zabránit korespondenční volbě

Korespondenční volbu má v nějaké formě 22 zemí evropské unie a všude funguje k obecné spokojenosti. ANO a SPD se přesto jejímu zavedení v Česku pokoušejí zabránit. Tak se pojďme podívat, co je k tomu vede.

Čtěte také

Jiří Leschtina: Korespondenční volby a záhadná liknavost Fialovy koalice

Oficiální důvody jsou přirozeně vznešené. Tvrdí se, že by při volbách na dálku nebylo možné zajistit, aby byly volby přímé a tajné. Tedy lidově řečeno, že když se nebude chodit fyzicky za plentu, může někdo voliče přinutit, aby hlasoval nikoli podle svého. To je sice pravda, ovšem stoprocentně jisté není nikdy nic. A když někdo chce někoho zmanipulovat, tak to může udělat i dnes – třeba tak, že ho donutí, aby mu po volbě ukázal všechny volební lístky kromě toho „správného“.  

Nesmyslnost argumentu proti volbě na dálku vynikne zejména, když si uvědomíme, že v současné době se na dálku odehrává skoro všechno. Platební styk, pracovní porady, mezilidská komunikace a stále více i styk s úřady. Jistě, můžou kvůli tomu občas vzniknout problémy, ale opravdu se nezdá, že by kvůli distančnímu fungování cokoli kolabovalo. Přínosy naopak daleko přesahují negativa. Proč by to mělo být u voleb jinak?

Podstatné je, že pokud bude zavedena korespondenční volba, zúčastní se rozhodování mnohem více lidí, zvedne se demokratická participace, více lidí bude mít zastoupení ve volených orgánech. Což je velevýznamná hodnota.

Například v Německu, kde korespondenční volba funguje i vnitrostátně už od roku 1957, bývá právě díky ní volební účast o minimálně deset procentních bodů vyšší než u nás, pohybuje se kolem 76 procent. Naposledy možnost volit na dálku využilo skoro 30 procent německých voličů a opravdu asi nikdo nemá pocit, že by německá demokracie nějak trpěla.

Oslava demokracie?

Druhým argumentem ANO a SPD proti korespondenční volbě je to, že volba představuje zásadní a zodpovědný akt, takže by volič měl vynaložit jisté úsilí, aby se jich mohl zúčastnit. Na tom něco je.

Čtěte také

Češi žijící v zahraničí mají mít možnost volit korespondenčně. I oni nesou důsledky, říká ředitelka České školy bez hranic Straková

Volby jsou svátkem demokracie a svátky by měly být slaveny. Někomu skutečně může připadat, že tou správnou oslavou je pořádání procesí do svatyně, pardon volební místnosti, kde slavící rituálně předloží glejt, pardon občanský průkaz, aby za dohledu sboru velekněží, pardon volební komise, vhodil lístek do připraveného relikviáře, pardon do volební urny.

Nic proti takovému rituálnímu pojetí voleb, ale skutečně jsou jeho „výhody“ tak velké, aby čeští občané žijící v zahraničí, museli létat mnohdy stovky kilometrů, ztrácet celé dny, aby se mohli rituálu zúčastnit? Asi ne.

Volby přeci nejsou svatá pouť. Volby jsou prostředkem, jak dát co největšímu množství lidí možnost rozhodovat. Takže nejlepší oslavou demokracie není procesí k urně, ale to, že jsou volby co nejpřístupnější. A k tomu slouží v dnešním světě právě korespondenční volba, což by mohli pochopit i u Babiše a Okamury.  

Stranické zájmy

Takže se dostáváme ke skutečnému důvodu, proč ANO a SPD korespondenční volbu nechtějí. Když se podíváme na výsledky posledních voleb do Poslanecké sněmovny, uvidíme, že mezi Čechy hlasujícími v zahraničí dostaly nynější vládní strany 86 procent hlasů.

V druhém kole voleb prezidentských porazil Petr Pavel Andreje Babiše poměrem 95:5. Populistům mohl být tenle výprask vcelku ukradený, protože v obou případech se dostavilo k volbám na zastupitelských úřadech nějakých 20 tisíc krajanů. Jenže ve světě je lidí s českými pasy minimálně desetkrát tolik. A to je už relevantní síla, které se mohou bát.

Komentátor Petr Honzejk|foto:Český rozhlas

Celý konflikt kolem korespondenční volby není tedy konfliktem principů. Ale konfliktem mezi stranickým zájmem populistů a snahou umožnit co největšímu počtu Čechů výkon volebního práva. Asi je jasné, co by mělo ve vyspělé demokracii 21. století zvítězit.    

Autor je komentátor Hospodářských novin