Petr Holub: Silné karty prezidenta Zemana

Nelze tedy tak snadno odehnat otázku, proč český prezident Miloš Zeman tak nadbíhá Rusům, se kterými nemáme v historii vždy dobré zkušenosti, naposledy dvacetiletou okupaci.

On sám to vysvětluje zájmem o ruské investice. Najít za hranicemi Evropské unie silného partnera by bylo jistě z pohledu českého hospodářství užitečné a Rusko se opravdu zdá být první na ráně. Na druhé straně ho nelze přeceňovat, protože například v současné době odebírá z Česka jen tři procenta zboží a tento podíl se nezvýšil ani během snížení odbytu českých výrobků v Evropské unii. Rusko nás v nejbližší době nezachrání, protože rovnocenným partnerem pro něho je Německo.

Zemanovo pěvecké vystoupení tedy nedává žádný věcný smysl, to však neznamená, že nedává smysl politický. Prezident po svém nástupu oznámil, že chce hrát v politice aktivní roli, protože má přímý mandát od voličů. Na druhou stranu nemá dost pravomocí, aby tento svůj plán uskutečnil, a proto využívá každou možnost beze zbytku. Tak například jedná s představiteli zahraničních států. A i když ho tedy při večírku na ruské ambasádě přijal jen velvyslanec Sergej Kiseljov, tak dal všem, i médiím jasně najevo, kdo z českých politiků tam byl nejdůležitější.

Další příklady takového chování jsou k dispozici. Prezident zahájil spor s ministrem zahraničí Karlem Schwarzenbergem o to, kdo bude dosazovat české velvyslance, i když dosavadní prezidenti uznávali, že jejich role je spíše formální. Zároveň má prezident přístup k materiálům Bezpečnostní informační služby. Zeman tedy obvinil sněmovnu, že selhala v roce 2009, když připustila vysoké výkupní ceny solární elektřiny. Tím upozornil, že zřejmě dostal tajné materiály, které možná mapují vztah politiků k solárním podnikatelům.

Ani tyto politické tahy nemají věcný význam. Česko prostě nebude v příštím roce jmenovat nové velvyslance a několik politiků se bude možná bát toho, co se na ně prezident dozvěděl. Jde však o postupné kroky v celkové strategii.

Dalším takovým krokem je tažení Zemanovy politické strany SPOZ do parlamentu. Jeho lidé už nabízejí současným či bývalým prominentům ze sociální demokracie místa na prvních místech volebních kandidátek a sám Zeman bude objíždět sociálnědemokratické hejtmany.

Prostřednictvím Zemanovy strany ve sněmovně se pak dá zařídit, aby představitelé příští vlády byli k prezidentovým požadavkům vstřícnější než třeba Schwarzenberg.

Přímo volený prezident je na české politické scéně nesystémovým prvkem a bude tedy tuzemskou politiku rozkládat, aby posléze nastolil jiný politický systém, třeba po vzoru francouzského prezidenta de Gaulla. Ve světle groteskního Zemanova vystoupení na ruském velvyslanectví se nedá brát tento záměr příliš vážně, zároveň však nejde Zemanovo pěvecké extempore vysvětlit jinak než tím, že opravdu usiluje o jakýsi gaullistický převrat.