Petr Holub: Rakušané chtějí kouřit

Petr Holub
Petr Holub
Co může být lepšího, než si po dobrém obědě, nebo namáhavé směně zapálit v klidu cigaretu a spokojeně dýmat. Pravdou je, že se pak člověk zadýchá třeba na schodech.

Tak zní základní dilema, které vzrušovalo vášně značné části společnosti. Nemůžeme si myslet, že se s tím přestalo poté, co odpůrci kouření vyhráli. V nové sněmovně pomalu vzniká iniciativa, která má za cíl zrušit zákaz kouření. To ještě není přelom, důležitější věci se dějí u sousedů v Rakousku.

Nastupující vládní koalice lidovců a Svobodných se už dohodla, že protikuřáckou regulaci zruší. Rakušané schválili za minulé vlády velké koalice stejně přísný zákaz jako Češi, jen měl začít platit až příští rok v květnu. Teď je velmi pravděpodobné, že k tomu nedojde, protože zrušení zákazu bylo jedním z volebních taháků šéfa Svobodných Heinze-Christiana Stracheho. Pro lidovce to není při sestavování vlády zas tak velká překážka.

Vypadá to takřka jako hlas z propadliště z dějin. Nezodpovědný populista prosadí zpátečnické opatření, proti všem osvíceným expertním názorům, proti přesvědčivým aktivistům a většině nekuřáků. Můžeme si však myslet, co chceme, Strache vrátil výbušné téma opět do veřejné debaty.

Samozřejmě už schytal ostrou kritiku, která stojí na někdy přehnaných, většinou však přesvědčivých argumentech. Zákazy dokážou omezit kouření v zemích, které se jich drží třeba 20 let, až na polovinu. Tím se zlepší zdraví obyvatelstva a sníží náklady na zdravotnictví. V Česku by mohlo jít až o desítky miliard korun ročně.

Heinz-Christian Strache, šéf rakouských Svobodných (FPÖ)

Diktát shora

Přesto si budeme muset ještě jednou vyslechnout argumenty těch, kdo chtějí kuřáky tolerovat. Také oni mají známé argumenty, podle kterých je třeba hájit svobodu. Občan má právo zvolit mezi krátkodobým uvolněním při cigaretě nebo dýmce a dlouhodobým zlepšením zdravotního stavu. Zdravotnické náklady těžko mohou někoho přesvědčit, protože na dani z tabáku stát vybere vyšší částky.

Taková debata je o zásadních hodnotách, protože určuje mantinely společenského života a hranice, kam až může zasahovat stát. Těžko mít něco proti tomu, kdy se s plnou vážností zopakuje. Obvykle se však názorový konflikt vyostří v otázku, která má pro každého osobní rozměr. Otázka zní, jestli mají kuřáci právo obtěžovat nekuřáky a ohrožovat jejich zdraví.

Na první pohled je rozhodnuta tím, že nekuřáků je víc, jejich názor tedy má přednost. Přesto tím úplně nejde zpochybnit nárok, se kterým přichází pravicový radikál Strache. Získal přece ve volbách dost hlasů a má tedy právo, možná dokonce povinnost názory svých voličů prosazovat.

Pochopit konflikt o kouření v Rakousku je připomínkou, že potíže se zákazem mají zvláště na venkově, kde vadí, co jim to zase ti Vídeňáci přikazují. Skutečně jde pochopit, že ve velkoměstě, kde je spousta lidí na jednom místě, usnadní zákaz kouření spoustu jiných aktivit většině občanů.

Zákaz kouření

Venkov je však jiný. V malých rakouských městech se všichni znají, dobře vědí, kdo a kde kouří, a kde se naopak scházejí příznivci zdravého životního stylu. Ve větším prostoru se navzájem neomezují. Na první pohled se zdá, že přenechat rozhodnutí o zákazech kouření na místních samosprávách dává větší smysl, než diktát shora.