Petr Holub: Proč právě v Jesenici

23. leden 2020

Minimálně zneklidnit musí každého takzvaný případ jesenických loupeží. V satelitním městě na jih od Prahy a v několika sousedních obcích proběhly koncem minulého roku desítky krádeží v rodinných domech.

„Jedná se vždycky o velmi rychlou akci. Pravděpodobně dobře vytipovanou nemovitost zloději celou proběhnou. Během pěti minut vyházejí ven veškerý majetek. Otočí skříně naruby a berou jenom peníze a šperky. Nezastaví je zabezpečovací zařízení, nezastaví je kamery – ty zaslepí –, psa uspí, alarm ustřihnou,“ popsal průběh loupeží jeden z místních občanů Radiožurnálu. Obvykle přijdou okolo páté hodiny odpolední, kdy už se stmívá, a lidé se ještě nevrátili z práce.

Strategie lupičského gangu je prostá a účinná. Majitelé domů se nedokážou bránit a policie jim nedokáže pomoct. Překvapuje to zvláště ve městě, které je protkáno bezpečnostními kamerami, a kde je tedy k dispozici dost záběrů těch, kdo se v dané ulici pohybují, případně aut, která tam projíždějí. Přesto je i ten nejdůmyslnější sledovací systém slepý.

Systematičtí pachatelé

Více než samotné loupeže proto zaslouží větší pozornost skutečnost, že se policii nejdříve nedařilo trestným činům zabránit a poté nedokázala zjistit pachatele. Místní lidé v Jesenici často spekulují o tom, že postup organizované skupiny měl jakýsi zvrácený sportovní podtext. Jako kdyby chtěli předvést známou pravdu, že technologii vymyšlenou lidmi nakonec člověk vždycky obelstí.

Nepochybná je ovšem jiná okolnost. Lupiči přistupovali ke svým akcím s určitou sociologickou rozvahou, které poměrně rychle porozumí každý, kdo se přijde do města Jesenice a okolních obcí podívat.

Ve skutečnosti nejde o obce v obvyklém slova smyslu. Bez jakéhokoliv plánu v nich vznikají rozlehlé plochy rodinných domů a vil, obvykle obklopených zděnými ploty, aby od sousedů nebylo vidět. Noví nájemníci se navzájem neznají. Až třetina z nich může mít cizí občanství.

Čtěte také

Z domu vycházejí jen za nákupy nebo za prací, přitom obvykle míří do hlavního města. Kam také chodit v nejbližším okolí, kde je od světa oddělují kapacitní silnice a rozlehlé plochy skladů, továren nebo náhodně vznikajících supermarketů. Sídliště, které nemá žádnou strukturu a bude čekat desítky let, než se společenské poměry usadí a lidé se začnou zdravit. Tak vypadá ideální anonymní prostor, kde se mohou lupiči pohybovat bez rizika, maximálně musí nějak obelstít bezpečnostní kamery.

Moderní vesnice

Nešťastný příběh o lupičském gangu z Jesenice vystavuje negativní vysvědčení vývoji české společnosti v uplynulých desetiletích. Žádný člověk, běžný občan, úředník ani představitel samosprávy, se nestará o společný prostor a jen se ukrývá v uzavřeném světě odděleném od světa neprostupnou zdí.

Petr Holub

Před vpádem z nepřátelského okolního terénu by ho však lépe ochránila občanská společnost, ve smyslu vesnické komunity, která sdílí své problémy i radosti, včetně prostoru, kde se neskrývají pouze nepřátelé, ale kde všichni společně žijí. Do vesnice, kde se každý zná s každým a kde si lidé navzájem rozumí, by se racionální jesenický gang neodvážil.

Autor je komentátor serveru Echo24

autor: Petr Holub
Spustit audio

Související