Petr Holub: Pravý důvod, proč škrtat v důchodech
Zákon omezující červnovou valorizaci důchodů schytal tolik kritiky jako žádná druhá norma od časů covidu. Stěžovala si opozice, která uspořádala mohutnou obstrukci ve Sněmovně, nespokojeni byli senátoři z vládních stran, argumentace ministrů nebyla moc přesvědčivá.
Přesto je zákon nezbytným, dokonce správným opatřením. Jak známo, důchodový automat musel zareagovat na lednovou inflaci zvýšením procentní části důchodů o 11,5 procenta.
Čtěte také
Tím by důchody v průměru vyrostly o 1700 korun měsíčně, výdaje systému by se zvýšily o 35 miliard a celkový schodek na důchodovém účtu by dosáhl sta miliard. Vláda místo toho zvýší procentní část důchodů o 2,3 procenta a zároveň všem důchodcům přihodí 400 korun na měsíc. Důchody pak vyrostou jen o 700 korun a náklady o 15 miliard.
Vláda tím zároveň zvýhodnila příjemce nižších důchodů, prý chtěla zabránit otevírání nůžek mezi chudými a bohatými. Zní to nevěrohodně. Podíl nízkých důchodů vůči těm vyšším by byl i bez vládního zásahu větší než v časech levicového premiéra Bohuslava Sobotky.
Smysl vládního opatření
Opoziční strany ANO a SPD si stěžovaly, že přece není možné děsit důchodce, kterým se náhle omezí již jednou slíbené zvýšení penzí. Senátorům v čele s Michaelem Canovem se zase nelíbil proces schvalování. Nelze přece využít podmínky legislativní nouze s odůvodněním, že bylo třeba okamžitě reagovat na lednovou inflaci, když se o prudkém zvýšení cen v lednu vědělo od října.
Čtěte také
Nedomyšlenost vládní strategie potvrzuje také finanční rozměr problému. Od 1. ledna vláda zasáhla do důchodového automatu tím, že zvýšila ženám penze o takzvané výchovné a tím i výdaje systému o 20 miliard. O šest týdnů později změnila nastavení automatu ještě jednou, aby 20 miliard ušetřila. Jeden hot a druhý čehý, říká staré přísloví. Přesto existuje argument, který dává vládě za pravdu.
Nejde o samotné úspory, důležitější je hlubší smysl vládního opatření. Při poslední penzijní reformě, tzv. malé reformě z roku 2011, chtěli autoři zrušit paragraf, podle kterého musí vláda důchody valorizovat ve chvíli, když inflace překročí pět procent. „Bylo by možné toto ustanovení ze zákona vypustit a řešení ponechat na operativní změně zákona,“ stojí v dokumentech k reformě. Nakonec se tehdejší vláda takového kroku neodvážila s vysvětlením, že pětiprocentní inflace není pravděpodobná.
Teď všichni vědí, že inflace může být i 20 procent, proto se vláda může zachovat podle úvahy svých předchůdců. Zdání svévole pak může odvrátit s tím, že při příští novele důchodového zákona sporný paragraf o povinné valorizaci při pětiprocentním růstu cen opravdu vyškrtne. Logicky tím nemusí poškodit důchodce, ovšem vyhne se tím povinnosti navyšovat, když v systému nebudou peníze.
Autor je reportér serveru Seznam Zprávy
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
