Petr Holub: Pod hrozbou rozpočtového provizoria

Důvod je prostý a každému srozumitelný, hrozí rozpočtové provizorium, přitom stav rozpočtu není ideální.

Provizorium umožňuje vládě utrácet každý měsíc pouze jednu dvanáctinu výdajů z minulého roku. Reálně to bude znamenat, že se úplně zruší vládní investice, pokud nebude nutné sáhnout k dalším úsporám.

Letošní rozpočet se vyvíjí stejně jako v minulých letech. Příjmy se nedaří naplnit, proto se v průběhu roku snižují výdaje, aby se dosáhlo plánovaného schodku. Už pátý rok se proto výdaje pohybují ve výši sto padesáti miliard nad bilionovou hranicí a jinak tomu nebude ani letos.

Vláda Petra Nečase naplánovala výdaje na bilion a 190 miliard, úřednický kabinet Jiřího Rusnoka výdaje zvýšil o dalších 20 miliard. Znamená to tedy, že v provizorním rozpočtu bude chybět 50 až 60 miliard a že se každý měsíc budou muset plánované výdaje o pět miliard snížit.

Přitom státní rozpočet přijal závazky, kterých se nedokáže zbavit, a kde tedy škrtat nemůže. Vláda přislíbila, že bude dotovat výkupní ceny elektřiny z obnovitelných zdrojů dvaceti miliardami ročně, o dvacet miliard ročně rostou výdaje na sociální dávky, a to se ještě nepočítají důchody, které rostou díky pomalé valorizaci naštěstí mírně.

V příštím roce také vládu čeká nebezpečí trojského koně uvnitř rozpočtu, tedy evropské dotace. Pravý charakter tohoto danajského daru se nejspíš projeví právě v příštích měsících. Zdejší vláda kouzlila s cash-flow a letos třeba využívala zálohy od Evropské unie jako polštář pro nepříznivý vývoj rozpočtu. Koncem roku je však vidět, že se tento polštář vyčerpal a otázka zní, jestli se podaří přemluvit Evropskou komisi, aby poslala další peníze, respektive aby proplatila již dokončené projekty.

S tím má Česko vážné problémy a premiér Rusnok už připustil, že komise letos neproplatí 30 miliard a že v budoucnu zadrží ještě nejméně jednou tolik. Nelze vyloučit, že to je optimistický odhad.

Za projekty, které Brusel neuhradí, však už Česká vláda zaplatila a tyto peníze budou chybět. Může se to projevit také hned začátkem roku, třeba se ale podaří potíže ještě na nějaký čas odsunout. Pokud se to však projeví, pak bude vláda jen těžko shánět peníze na tak běžné výdaje, jako jsou třeba platy státních zaměstnanců.

V této nejistotě potřebuje rozpočet krizového manažera, a tím z logiky věci nemůže být úřednický ministr financí, který své podřízené těžko přinutí k něčemu jinému, než aby vytloukali klín klínem. Navíc jen těžko bude vyžadovat odpovědnost od těch, kteří rozpočet dosud řídili a kteří mohou být za jeho neutěšený stav odpovědní.

Na svět je třeba hledět pozitivně, proto je třeba i v případě rozpočtu čekat nejlepší možný vývoj. Koncem listopadu se třeba ustaví sněmovna a během prosince schválí v prvním čtení rozpočet předložený Rusnokovou vládou. Počátkem ledna získá důvěru nová vláda a projedná rozpočet se sněmovnou ve druhém a třetím čtení. Rozpočtové provizorium tak potrvá jen do konce února. Tuto variantu by měla veřejnost po politicích vyžadovat, nakonec jde o to, jak se budou používat peníze všech občanů.