Petr Holub: O žebrácké holi
Patří ke zdravotnickým zvyklostem uspořádat na podzim souboj o rozpočet na příští rok. Jinými slovy o úhradovou vyhlášku, podle které budou pojišťovny zdravotníkům platit za jejich služby. Tentokrát se zdá, že půjde o ostřejší souboj než obvykle.
Čtěte také
Nejde jen o to, že zaměstnanci nemocnic žádají po ministerstvu vyšší platy, ministr Vlastimil Válek jim je nechce dát a tak zaměstnanci slibují protesty.
Také praktičtí lékaři a ambulantní specialisté bojují za vyšší úhrady – mimo jiné z obavy, že většinu peněz zase pohltí nemocnice.
Nemluvě o tom, že regionální nemocnice zvažují ústavní stížnost, protože víc peněz míří na fakultní nemocnice a specializované ústavy. Peněz zkrátka není k dispozici neomezené množství.
Vykořisťování lékařů?
Není snadné se v tom vyznat pro běžného laika, pacienta či daňového poplatníka, kteří zdravotnických služeb využívají, nebo za ně platí účty. Pacient i poplatník však mohou položit oprávněnou otázku, do jaké míry jsou zdravotnické výdaje efektivní a o kolik se výkonnost zdravotnictví zvýší, když se ordinacím a nemocnicím přidá.
Čtěte také
Jenže na takovou otázku v probíhající diskusi jen těžko najdou odpověď.
Lékaři, další zdravotníci, zástupci nemocnic argumentují téměř výhradně tím, že je systém vykořisťuje, že neustále musí držet noční služby, a že pak odejdou domů o žebrácké holi. Pokud se to nezlepší, prostě už nebudou pracovat.
Za takovou úroveň diskuse může ministerstvo zdravotnictví, které za čtyři roky nedokázalo otázku efektivity zformulovat. Možná to je z toho důvodu, že se politici v jeho čele v systému vyznají dost dobře, aby věděli, že zdravotnictví efektivní není a že by se mělo zlepšit.
Začít by šlo u praktických lékařů. Stát by měl zvětšit jejich pravomoci, aby v zásadě jen oni směli rozhodovat o tom, jestli pacient může na specializované vyšetření nebo dokonce do nemocnice. Tím by zabránili zbytečnému užívání péče. Zároveň by ovšem praktici, a spolu s nimi ambulantní specialisté, měli připustit, že vzniknou tabulková místa.
Reforma je nutná
To by znamenalo, že by pojišťovny platily jen omezený počet praxí, ovšem na všech potřebných místech v zemi včetně odlehlých regionů. Zdravotnictví by ušetřilo také tím, kdyby se praktikům po vzoru Rakouska vrátila agenda pohotovostních služeb.
Čtěte také
Skončit by se mohlo u nemocnic, jejichž počet by stát mohl omezit podle dánského pravidla, tedy že stačí jedna na 200 až 400 tisíc obyvatel. Jinými slovy: Dánové vyjdou ve srovnání s Čechy s necelou polovinou nemocnic placených ze zdravotního pojištění.
Peníze ušetřené v ordinacích a špitálech by se pak daly nasměrovat na modernizaci jejich vybavení, případně digitalizaci systému, zavedení centrálních nákupů a podobně.
Z takových úvah o efektivitě by bylo možné dospět k reformám jednotlivých součástí zdravotnického systému, nebo aspoň k pokusům o ně.
V každém případě by se ale zdravotnická debata netočila kolem jedné otázky, jak bídné platy, respektive úhrady musí strpět jednotliví zdravotníci a zdravotnická zařízení. O kterých přitom vůbec není jasné, do jaké míry přinášejí užitek.
Přitom se dalo čekat, že lékaři a další zdravotníci budou nejhlasitější ve chvíli, kdy se rozhoduje o rozdělené zdravotnických dotací ve volebním roce. Na jejich místě by to udělal každý.
Autor je reportér serveru Seznam Zprávy
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
