Lukáš Jelínek: Ministr Válek se nevzdává a ordinuje českému zdravotnictví reformy

V současné české politice máme podobný případ. Jestli něco nelze ministrovi zdravotnictví Vlastimilu Válkovi (TOP 09) upřít, je to houževnatost. Řeční, vtipkuje, slibuje, předkládá návrhy. Potom to schytá zleva zprava, a přesto je co nevidět zpět s dalšími nápady.

Čtěte také

Kateřina Perknerová: Volby a Válkovo jednání s lékaři

Pacienty v předešlých měsících dráždil výmluvami nad nedostatkem některých léků včetně antibiotik. S nemocničními lékaři se zase dostal do křížku nad jejich přesčasy a příjmy. Na pomoc mu musel přispěchat samotný premiér Petr Fiala (ODS), který s odbory a lékařskou komorou ukul podivný plán, podle něhož navýšení platů o pět až 15 tisíc zaplatí a bude kontrolovat Všeobecná zdravotní pojišťovna. Těžko si představit méně systémové řešení. Přitom problém s přesčasy zůstává nedotčen.

Proto by mohlo být považováno za dobrou zprávu, že se ministr Válek chystá v příštím roce předložit novelu zákona o veřejném zdravotním pojištění. Měla by například zajistit dostupnější přeshraniční péči nebo možnost centrálních nákupů drahých léků. Ještě ambicióznějším cílem pak je lepší regionální rozložení ordinací nebo zkrácení dlouhých čekacích lhůt u specialistů.

Dvakrát měř, jednou řež

Čtěte také

Lukáš Jelínek: Ministr Válek je zavalen problémy, účinná řešení však chybějí

Z některých Válkových představ však opět čouhá čertovo kopýtko. Na první pohled se jako sympatická jeví snaha motivovat občany k péči o vlastní zdraví. Každému by jeho pojišťovna vytvořila osobní konto, na němž by se sčítaly body za prevenci. Ty by se pak daly proměnit za různé odměny a příspěvky, například na lázně nebo dentální hygienu.

Preventivní prohlídky jsou jistě dobrá věc, komu se ale chce vysedávat v přeplněných čekárnách specialistů? Nepraskaly by pak ve švech už úplně? A jsou rovněž tací, kteří vzhledem k náročným profesím nemají jen tak možnost běhat po ordinacích.

Asi také málokoho překvapí, že nezdravý životní styl od přejídání přes kouření až po pití alkoholu je typický zejména pro špatně odměňované zaměstnance, kteří se živí fyzickou prací a nezřídka pocházejí ze složitých sociálních poměrů. Jak deníku Právo řekl ředitel Institutu pro zdravotní ekonomii, politiku a inovace na Masarykově univerzitě Jakub Hlávka, „bonusy a malusy mohou špatným nastavením poškodit veřejné zdraví, zejména zdravotní stav sociálně nejslabších.“

Čtěte také

Lukáš Jelínek: Ministr Válek se otřepal a vrší čerstvé sliby

Dalším kontroverzním záměrem ministra a soudě dle programového prohlášení i celého kabinetu je zavedení nadstandardů. Zatímco možnost zaplatit si větší pohodlí či lepší jídlo v nemocnicích zpochybňuje málokdo, extrabuřty v samotné zdravotní péči jen spustí divoké přestřelky.

Žádný div. Copak by bylo snadné vysvětlit, proč jiný implantát při operativním zákroku dostane dítě z chudé a jiný z bohaté rodiny? Nastavit nadstandardy tak, aby neprohlubovaly nerovnosti ve společnosti, není vůbec jednoduché. A nehrozí, že by v budoucnu stálo zdravotnictví prakticky jenom na nadstandardech?

Lukáš Jelínek|foto:Jana Přinosilová

Kdyby snad někdo z politiků usiloval o to, aby peníze, které na zdravotnictví kvůli špatně rozvrženým vládním prioritám chybějí státu, dodávaly nejprve pojišťovny a pak samotní pacienti, koledoval by si o odezvu ještě drsnější, než jaká následovala po zavedení regulačních poplatků za premiéra Topolánka a ministra Julínka. Zvlášť v době, kdy se nám ze složenek protáčejí panenky.

Je-li snaha Vlastimila Válka vyspravit jím řízený resort, upřímná, držme mu palce. Měl by však vědět, že pro zdravotnictví je dvojnásob důležitá zásada „dvakrát měř, jednou řež“.

Autor je politický analytik