Petr Holub: Nezvyšujte minimální mzdu, raději snižte odvody

8. prosinec 2023

Při každoročním dohadování o minimální mzdu vždycky nastane kocovina. Ministerstvo práce se obvykle pohádá s odbory, v důsledku musí rozhodovat vláda, a nespokojení jsou všichni. Stejný průběh měla také letošní inscenace stále stejného scénáře. Vláda nakonec nejspíš nařídí zvýšení minimální mzdy o 1600 korun, tedy na 18 tisíc korun devět set měsíčně.

Protestují především odbory, špatné svědomí má ale také obyčejný občan, který za 18900 hrubého zpravidla nepracuje. Možná by bylo lepší, kdyby se těm lidem na minimální mzdě přidalo víc, myslí si obvykle, a stejným směrem se vydává také většina komentářů. V této úvaze se manifestují chvályhodné emoce, o tom není sporu, ovšem nemůže s nimi souhlasit ekonomický rozum.

Čtěte také

Argumentace těch, kdo doporučují nízkopříjmovým pracovníkům přidat, vychází z úvahy, že v evropském srovnání je tuzemská minimální mzda příliš nízko. Pohybuje se v rozmezí šesti až osmi set eur měsíčně, stejně jako ve všech postkomunistických státech s výjimkou Slovinska, ovšem v sousedním Německu je třikrát vyšší. Proč by tedy nemohly podniky připlatit. Tato úvaha je přehledná a jednoduchá, dá se s ní okamžitě souhlasit, bohužel je jednoduchá až moc a zakrývá souvislosti.

Čertovo kopýtko se skrývá ve srovnání platů mezi zeměmi. Obvykle se totiž srovnává hrubá mzda v eurech a pak srovnání pro Čechy dopadá dost špatně. Pokud se ovšem přihlédne k tomu, jak je vysoká čistá mzda a kolik si člověk za vydělané peníze koupí, pak na tom Češi zdaleka tak špatně nejsou.

O pracující chudobě

Třeba v případě čtyřčlenné rodiny, která žije z jednoho průměrného platu, si Češi podle Eurostatu mohou dovolit jen 60 procent toho, co Němci, ovšem zhruba stejně jako Španělé nebo Italové a o poznání víc než jiné postkomunistické národy. Výjimkou jsou Poláci, kteří sice nemají vyšší plat než Češi, zato mohou spoléhat na nízké ceny. 

Čtěte také

Tím odpadá hlavní argument, že tuzemské mzdy jsou v rámci Evropy příliš nízko a že tedy je třeba zvýšit aspoň minimální mzdu. Zároveň evropské srovnání nabízí jiné řešení. Tuzemské odvody ze mzdy patří k nejvyšším, zvláště u těch rodin, které právě nevychovávají děti.

Pokud by se stát uskrovnil, nebylo by nutné minimální mzdu vůbec zvyšovat. To by ovšem bylo z pohledu státu dvojnásob nevýhodné. Jednak by se vzdal části svých dosavadních příjmů, jednak se zvyšováním minimální mzdy zvyšují budoucí odvody zaměstnanců do státní pokladny.

Petr Holub

Jednání o minimální mzdě tedy nemusí probouzet každoroční morální kocovinu z toho, že někteří lidé berou o hodně méně než průměr. Skutečným důvodem případné frustrace spíše může být připomínka, že stát svým rozsáhlým přerozdělováním připravuje zaměstnance o tolik peněz z jejich výdělku, že mnozí z nich nakonec mohou opravdu sloužit jako příklad pro oblíbenou metaforu o pracující chudobě.

Autor je reportér serveru Seznam Zprávy

autor: Petr Holub
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.