Petr Holub: Nekamenujte Pražáky
Regionální rozdíly jsou tím, co Česko nejvíc trápí. Na jedné straně je bohatá Praha, daleko za ní jsou všechny ostatní kraje a na druhém konci žebříčku najdeme beznadějně chudé Sudety. Obvyklé klišé potvrdil také Český statistický úřad, který zjistil, že průměrný příjem na osobu dosahuje v Praze 400 tisíc korun ročně a ve všech ostatních regionech to není ani 300 tisíc korun.
Je tedy důvod nenávidět Pražáky, kteří se mají lépe než všichni ostatní a žijí na jejich účet. Komentátoři, kterých se ptala Česká tisková kancelář, k tomu poznamenali, že regionální rozdíly zasáhly i do prezidentských voleb, protože Petra Pavla volí bohatí a Andreje Babiše ti chudí.
Čtěte také
Srovnání příjmů v regionech jsou však mimořádně primitivní počty. Vyšší příjmy pražských rodin mají přece důvod. V hlavním městě je leccos mnohem dražší, stačí připomenout bydlení, dopravu, veškeré služby od instalatérů po restaurace.
Na druhé straně, v řadě venkovských regionů dosud platí pravidlo, že člověk v hospodě sežene všechny potřebné řemeslníky, kteří mu opraví cokoli v rámci vzájemné pomoci. Takové služby a jejich ceny se ovšem do statistiky nedostanou. Jednoduchý výčet příjmů v Praze a jinde proto může dát přehled o reálném životě pouze v případě, že projde revizí zohledňující vyšší náklady městského života a neformální příjmy venkovské ekonomiky.
Propojený prostor
Přesto zmíněné námitky nevyvrací základní fakt, že v městských centrech lidé bohatnou rychleji a že dále od městských hranic má člověk k chudobě o něco blíž. Také není nejmenších pochyb, že se veřejné instituce mají snažit, aby regionální rozdíly pokud možno zmenšovaly.
Čtěte také
Potíž statistik, jak se liší příjmy, spočívá spíše v jejich perspektivě. Logickou reakcí na zjištění, že někde musí vyjít s méně penězi, bývá požadavek na státní přerozdělování. Taková politika ovšem obvykle vede k tomu, že se rozdíly zvětšují. V byrokratickém státě se k podpoře vždycky nejdříve dostanou lidé, kteří mají blíže ke zdrojům, tedy lidé z měst.
Na rozdíly v příjmech regionů se přitom dá podívat obráceně. Nemá smysl odsuzovat Prahu, její okolí, případně jiná větší centra za to, že žijí na účet ostatních. Spíše je třeba ocenit, co funguje, a pokusit se na městskou infrastrukturu napojit i ostatní regiony.
Venkov zasluhuje lepší školy, zdravotnictví, sociální služby, veřejnou dopravu – a to dokonce v případě, že si na to přímo nevydělá. V tom má vláda, všechny kraje i města značné rezervy. Zároveň nutno přiznat, že se na takzvanou „pražskou úroveň“ dostává stále víc regionů po celé zemi. Chce jen v tomto trendu pokračovat. Protože ve chvíli, kdy se venkov a města stanou jedním propojeným prostorem, pak už tolik nezáleží na tom, kdo právě vydělává na jeho provozní náklady.
Autor je reportér serveru Seznam Zprávy
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
