Petr Holub: Důchody těch druhých
Důchodový systém není v dobrém stavu. O tom svědčí vyhlídka, že letos zůstane na jeho účtech deficit 22 miliard korun a napřesrok to má být podle návrhu státního rozpočtu 56 miliard. Co s tím hodlají dělat, vláda ani ministerstvo práce a sociálních věcí neoznámily. Ministr Marian Jurečka se pouze nechal slyšet, že někdy koncem příštího roku zveřejní reformu, která všechno napraví.
Zdá se být nepochopitelné, proč se důchodový systém propadl do historického deficitu právě dnes. Důchodců poslední dobou ubývá o dvacet tisíc ročně, zaměstnanců, a tedy plátců pojistného, má Česko nejvíc v historii, zároveň se každým rokem zvyšuje věk odchodu do penze. Teoreticky by tedy měly být na účtu přebytky, které se mohly ukládat do investičních fondů, aby bylo čím zajistit důchodce příštích desetiletí, až se demografické poměry vyostří.
Čtěte také
Patří ke zvláštnostem tuzemského systému, že se popsaným způsobem chová v časech inflace. Pokud ceny rostou mnohem rychleji než mzdy, pak rychleji než mzdy rostou také důchody. A protože se příjmy důchodového systému odvozují z platů, tak důchodové výdaje rostou rychleji než příjmy. V tom je tedy základní bolest tuzemského penzijního modelu, které se říká indexace.
Tím ale seznam nedostatků nekončí. Ve chvíli, kdy se důchodový účet vymkl z kontroly, se vláda nesnaží jeho rovnováhu obnovit. Místo toho se rozhodla přidat 20 miliard ročně matkám v penzijním věku, přídavek 500 korun měsíčně dostanou na každé dítě. Možná k tomu vedly ministry bohulibé úmysly, právě díky tomuto kroku ale deficit dosáhne v příštím roce zmíněných 56 miliard.
Ponižující facka
Tuto částku stát zaplatí z jiných svých příjmů, tedy z daní vybraných od lidí, kteří jsou v pracovním procesu. Právě z jejich pohledu jde o něco jako neuvěřitelnou drzost. Vláda dnes nedokáže říct, jak velké budou důchody za dvacet let, pouze slibuje, že to řekne někdy za rok.
Čtěte také
Zdá se být ale jisté, že ti, kdo dnes na důchody platí, budou mít vzhledem k odvedenému pojistnému mnohem méně příznivou situaci. Nakonec to přiznal i ministr Jurečka, když oznámil, že věk odchodu do penze poroste i poté, co člověk dosáhne pětašedesátky.
Zároveň ale vláda nařídila, ať současní pracující neodvádějí pouze pojistné, ze kterého jim stát přinejmenším část vrátí, ale platí současným důchodcům ještě z jiných daní. To není pouze urážka, ale přímo ponižující facka.
Daňoví poplatníci dnes platí na důchody, a přitom žádný z nich neví, jestli on sám nějaký důchod dostane. Tak zní obvyklé klišé, dnes se ale blíží realitě víc než kdy dříve. Proto je na místě položit příslušníkům generace ve věku do čtyřiceti let kontrolní otázku, jestli vůbec vědí, proč každý měsíc posílají státu tisíce na penze těch ostatních.
Autor je reportér serveru Seznam Zprávy
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
