Petr Holub: Česká hospoda – konec jedné civilizace
Asi 15 procent hospod ukončilo v uplynulých čtyřech letech provoz, zjistil průzkum Plzeňského prazdroje. Majitelé dalších 17 procent o tom vážně uvažují. Obdobné výsledky přinesla podle ČTK studie společnosti Dataservis.
V časech, kdy jsou média plná katastrof, které na nás doléhají nebo teprve dolehnou, lze informaci o tom, že zase zavřou pár hospod, snadno přejít bez zájmu. Však ony zase jiné hospody někde otevřou.
Čtěte také
Ovšem právě varování, že s restauracemi obecně to je nahnuté, má pro Česko takřka civilizační význam. Především je pravdivé a doložitelné dalšími statistikami včetně Eurostatu. Restauratérů a hoteliérů s podnikem, kde se uživili další zaměstnanci, bylo v tuzemsku koncem minulého roku 10 tisíc.
Ještě před rokem jich bylo skoro 15 tisíc a před deseti lety skoro 20 tisíc. To je drastický úpadek, který informuje o tom, že zanikají především menší podniky, kromě hospod také penziony.
Hodnoty minulosti
Čtěte také
Samozřejmě, nejde vyloučit, že mnohé z nich byly nahrazeny novými provozovnami velkých řetězců, jejichž jména každý zná, především však donáškovou službou. Veřejné stravování ani dostupnost potravin či nápojů se bezpochyby nezhoršila.
Něco však najednou chybí, a to zvláště na vesnicích, kde zrušenou hospodu obvykle nikdo nepřevezme a kde není možné zajít do jiné podobné provozovny o pár ulic dál.
Ztrácí se hospoda jako kulturní instituce, která byla v tuzemsku jádrem sociálních vztahů. Pokud se mohli dobrý voják Švejk a sapér Vodička domlouvat, že se po válce sejdou v hospodě U Kalicha, pak právě tato hospoda byla institucí, která je spojovala s jejich přirozeným společenským zázemím.
Čtěte také
Stejný fenomén připomíná televizní retro seriál Volha, kde hospoda se vstupním vchodem na rohu dvou vršovických ulic tvořila pevné zázemí lidí, kteří jinak ztráceli tvář ve víru zaměstnaneckých a politických bouří v Československé televizi. Kdo si pamatuje komunistické časy, ten dobře ví, že nespočet hospod znamenal vedle víkendových chalup jednu z posledních vazeb na normální, nekomunistický svět. Kdo patřil jako štamgast do některé hospody, pro toho měl život jednu kvalitu navíc.
Dnes tyto hospody mizí, i když by po pádu komunismu měly teoreticky růst. Posledních pár let ukazuje ten pravý důvod. Hospody se vedle běžných konzumů staly obětí experimentu jménem EET, který chtěl stíhat daňové úniky a snažil se za tím účelem využít obvyklé lidské závisti, protože mnozí hosti hospodským záviděli, že na nich chtějí vydělat.
Zvláště starší restauratéři prostě zavřeli podnik, protože se jim nevyplatilo kupovat novou technologii. Tehdy na tom vydělaly větší hospody a řetězce, pro které nebyly náklady na nové elektronické pokladny rozhodující položkou.
Čtěte také
Pak přišla pandemie covidu, při které nejtvrdší karanténa, opět bez přesvědčivých věcných důvodů, postihla především hotely a hospody. Tenkrát na tom vydělaly donáškové služby. Loni se ukázalo, že ještě horší ranou může být zdražení energií, které se dotkne opět těch malých, a především v menších obcích.
Celý příběh vypovídá o tom, že kapitál dokáže zlikvidovat vyspělou síť provozoven, které nejsou zaměřeny pouze na okamžitý zisk, navíc k jeho důležitým spojencům patří státní úřady.
Výpadek dalších tisíců restaurací je proto výzvou, že se něco musí změnit, zvláště na venkově. Jednou z možností je domluva občanů a samosprávy, jak fungování hospody, kterou vede jeden z místních, zajistit pokud možno po většinu dnů v týdnu, v horším případě při významných svátcích. Svět v budoucnu nikdy nebude takový, jak ho pamatujeme, některé hodnoty minulosti bychom však měli být schopni udržet.
Autor je reportér serveru Seznam Zprávy
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
