Petr Holub: Banánová republika

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy K největším pěstitelům patří velká Indie a ještě větší Čína, k největším exportérům naopak malý Ekvádor
0:00
/
0:00

Do Česka se ročně doveze 190 tisíc tun banánů, spotřebuje se jich však pouze 110 tisíc tun.

Přirozeně vzniká otázka, co se stane se zbylými dodávkami především z Latinské Ameriky. Část se zpracuje do ovocných šťáv a dalších podobných výrobků, ovšem 60 tisíc tun se vyveze. Jinými slovy, třetina dovezených banánů se prodá dál, a je v logice věci, že tyto banány zřejmě vůbec tuzemské hranice nepřekročí.

Sedm druhů ovoce a zeleniny, které nejčastěji končí v koši: Nejvíce se plýtvá s banány a salátem

Banány

Sedm druhů zeleniny a ovoce představuje zhruba polovinu veškerého jídla, které supermarkety vyhazují. Ukázala to studie švédských výzkumníků.

Prostý příběh banánů ukazuje dva rozměry tuzemského zemědělství a obchodu s potravinami. Především nejde přehlédnout, že Česko je prominentním vývozcem banánů. Druhou největší položkou jsou jablka s 50 tisíci tun a další na řadě už jen paběrkují, tedy melouny, pomeranče a mandarinky s vývozem pod deset tisíc tun.

Vyloženě dominantní jsou banány v ceně prodaných plodů, protože za ně čeští obchodníci utrží přes miliardu korun a za druhá jablka necelých 300 milionů. Zelenina zaostává za banány ještě víc, nejvíc se v cizině prodávají brambory a hrách, ročně asi za 200 milionů.

Důležitější je však obecnější zjištění, totiž že klíčovou roli v obchodu s potravinami hraje právě obchod. Smyslem fungování celého sektoru se stává nákup a prodej velkých objemů zboží, případně i jeho výroba.

Kvalita zboží

Češi zahlcení slevami: kvalita potravin klesá, varuje Potravinářská komora

Potraviny v supermarketu.

Český trh je zahlcen slevami. Obchodníci lákají zákazníky na 30procentní zlevnění mléka nebo 50procentní slevu na jogurty. Česko se tak podle výsledků letošního Retail Summitu točí v takzvané slevové spirále, která ničí tuzemský trh. Neustálý tlak na stále nižší cenu totiž nutí dodavatele snižovat i kvalitu potravin, varuje Potravinářská komora.

Samozřejmě je důležité i to, co spotřebují Češi, koneckonců domácí spotřeba potravin má stále vyšší hodnotu než vývoz, ovšem položka exportu je z pohledu tuzemských zemědělců a potravinářů každým rokem důležitější. Přeloženo do řeči banánů, o mnoho víc než 100 tisíc tun Češi nesní, ovšem zahraniční trhy, a zvláště ty na východě Evropy jsou připraveny.

Při takových informacích se člověk nemůže zbavit dojmu, že jsme ten kapitalismus nevzali za úplně správný konec. Jako ve všem, v tržním hospodářství je možné produkovat mnohem víc než v jiném hospodářském systému a využívat mezinárodní obchod se také vyplácí.

Ovšem objem produkce a jeho přesouvání na velké vzdálenosti přesto není smyslem moderní společnosti, jakkoli by k tomu měli sami bohatí kapitalisté sklony.

Ivan Hoffman: Rozdílná kvalita potravin? Je ponižující cítit se Evropanem druhé kategorie

shopping

Ministři zemí V4 vyzvali Evropskou komisi, aby věnovala větší pozornost rozdílné kvalitě potravin v unijních zemích. Bude u nás zboží stejně kvalitní jako třeba v Německu? A proč je u nás horší? A jak je to s cenami mobilních operátorů?

Konkrétně u potravin to je evidentní. Každému jde v první řadě o jejich kvalitu, v druhé řadě o to, aby jejich produkce přispěla k udržení tradičního obrazu venkova a nakonec aby hospodářská zvířata žila pokud možno důstojně.

Nic z toho neplní banánová republika Česko nebo to plní jen v malé míře. Nakonec totiž nejde o banány, ale v první řadě o obilí, mléko, zeleninu a maso.

Také jejich produkci a úpravu jsme svěřili velkokombinátům, které do určité míry pokryjí tuzemský trh, především se ale ohlížejí na východ, kam by produkty svých gigantických kapacit postavených za státní dotace umístily s vyšší nadhodnotou a bez připomínek, že se také mají starat o kvalitu.

Petr Holub, týdeník Echo

Volné místo na zdejším trhu zaplní produkce z ciziny, především ze západu a z Polska, a není divu, že schodek v obchodu s potravinami pomalu roste. Ovšem při dovozu opět nejde o kvalitu, ale především o nadhodnotu pro velkovýrobce.

Zdejší spotřebitel zůstává stranou a na kvalitu zboží nemá významný vliv. V budoucnu se budou lidé ptát, proč jsme v období polistopadového kapitalismu tak zkazili nebo nedokázali zlepšit kvalitu potravin. Uspokojivá odpověď na to neexistuje.