Petr Holub: Proč vlastně chceme tak velký deficit?

Tak zní dobrá zpráva o postupu vlády ve věci rozpočtu a tím by se už mohlo skončit. Protože jinak v samotném rozpočtu není nic, co by stálo za zvláštní zmínku.

Čtěte také

Julie Hrstková: Rozpočet 2026. Exploze výdajů, nebo ukázka reality?

Stačí shrnout, že výdaje jsou o 140 miliard korun vyšší než loni, z toho půjde po 40 miliardách na sociální dávky a platy státních zaměstnanců, 30 miliard navíc může potěšit stavitele dálnic, o 25 miliard navíc oproti loňsku si stát rezervoval na podporu obnovitelných zdrojů, aby nemusel peníze žádat po domácnostech a firmách, čtyři miliardy navíc dostanou zemědělci – a to je tak zhruba všechno.

Vláda se chová tak, jako kdyby neexistoval žádný rozpočtový schodek, který by snad bylo lepší odstranit. Peněz je dost, a když nebudou, můžeme si půjčit další, ovšem zase jich není dost, abychom spřádali nějaké velké plány. Třeba posílení armády a výstavba atomových reaktorů jsou nad naše možnosti.

Zotavení ekonomiky?

Tento nepříliš zajímavý přehled lze převést i do čísel. Schodek státního rozpočtu letos překročí v hotovostním vyjádření 300 miliard.

Čtěte také

Výše schodku je neomluvitelná. Ekonomika se vyvíjí dobře, není potřeba ji stimulovat, tvrdí ekonom

Pokud se bude schodek veřejných financí počítat podle účetních standardů ESA, což obvykle sledují mezinárodní trhy, může se přiblížit ke třem procentům hrubého domácího produktu, bude však záležet na tam, jak poroste ekonomika. Protože při rychlejším růstu se můžeme do určité míry zadlužovat a státní dluh se přitom může snižovat či udržovat na dosavadní úrovni.

To je důležitý moment celé rozpočtové šarády, jíž jsme svědky. Premiér Babiš již jednou, konkrétně po svém prvním nástupu v roce 2018, zvolil metodu, podle níž se vyplatí rozpouštět v ekonomice větší množství státních peněz a podpořit tak hospodářský růst. To se skutečně osvědčilo, ale jen do chvíle, než Česko začalo bojovat s covidem a propadlo se tak jednak do hlubokého deficitu, jednak do inflace a ekonomické krize, jejichž rozměry byly neobvyklé v celé Evropě.

Dnes se tedy zdá, že Babiš opakuje svůj manévr. Z ekonomického pohledu nezáleží na tom, kam se peníze pošlou, výsledkem stejně bude zotavení ekonomiky a zřejmě také veřejných financí.

Přístup východní Evropy

Tento přístup řadí Česko do určité kategorie zemí. Není to kategorie, do které patří skandinávské země s Holandskem. Ty obvykle využijí každé příležitosti, aby se zbavily rozpočtového schodku, a průběžně sledují striktní rozpočtovou disciplinu.

Petr Holub|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas

Aktuální politikou jsme se zařadili mezi země především východní Evropy, kde vlády užívají rozpočtový deficit jako nástroj hospodářské politiky a zvyšují ho podle potřeby. Jako relativně úspěšný stratég se mezi nimi předvedl maďarský premiér Viktor Orbán.

Tento přístup ovšem nevyšel řadě jihoevropských zemí, které se propadly do dluhů poblíž 150 procent HDP a pod kuratelou Evropské komise musí nastolit ještě přísnější rozpočtová pravidla než Skandinávci.

Otázka pak zní, proč se Česko pouští právě takovou cestou. Státní peníze se deponují i tam, kde nejsou potřeba, s předpokladem, že se tím zrychlí ekonomický růst. Už jsme zažili, že tato strategie nemusí vyjít. Karty jsou ale rozdány a nezbývá než věřit, že druhý pokus staronovému premiérovi vyjde.      

Autor je reportér serveru Seznam Zprávy