Petr Hartman: Zmrazení platů politiků je nesmysl
Právě jsem předložil návrh na zmrazení platů politiků na příštích pět let, pochlubil se na sociálních sítích předseda hnutí ANO Andrej Babiš. Vzhledem k blížícím se sněmovním volbám budou jeho návrhu ostatní politici těžko odolávat.
Výše jejich příjmů opakovaně patří k oblíbeným tématům veřejné diskuse. V ní jde věcné uvažování stranou. Převládají emoce a také snaha sbírat u voličů kladné body, případně jich mnoho neztratit.
Druhá varianta se týká těch, kteří vědí, že zmrazování platů politiků není řešením tohoto problému. Naopak je jeho pravidelným tvůrcem. Přesto bývají ochotni, nebo spíše tlakem veřejnosti přinuceni, zvednout pro takovýto návrh ruku.
Příjmy politiků nemohou být stanoveny – případně změněny –, jinak než zákonem. Ten musí být schválen v parlamentu. Takže politici rozhodují o svých příjmech sami. Je to záležitost velmi citlivá. Proto tvrdí, že by se jí nejraději vyhnuli. Stačí k tomu „maličkost“. Shodnout se na automatu, který by jejich mzdy určoval. V minulosti už to opakovaně dokázali.
„Nenasytní“ politici?
Plat politiků teď představuje určitý násobek průměrné mzdy. Aby to nebylo tak jednoduché, vypočítává se momentálně ještě od podobně stanoveného platu soudců.
Čtěte také
Přesto zaručuje, zjednodušeně řečeno, následující: Ať už by průměrný příjem rostl, nebo naopak klesl, případně stagnoval, měl by plat politiků tento pohyb automaticky kopírovat.
Pro lepší pochopení uvedu modelový příklad: Pokud by byla průměrná mzda 30 tisíc korun a koeficient pro platy politiků by byl 2,5, potom by jejich základní příjem dělal 75 tisíc. Pokud by průměrná mzda během roku vzrostla na 32 tisíc korun, plat politiků by představoval 80 tisíc.
Nominálním srovnáním tak jde tvrdit, že nenasytní politici si polepšili o 5 tisíc, zatímco chudáci lidi jen o 2 tisíce. Reálně se však nic nezměnilo a základní plat politiků i nadále představuje 2,5 násobek průměrné mzdy.
Čtěte také
Když příjmy politiků zmrazíte, přestane se tento poměr postupně vyvíjet. V době rozmrazení, kdy by 2,5 násobek měl zůstat zachován, naroste skokově nominální příjem politiků. Na zmiňovaném příkladu to můžeme názorně ilustrovat.
Při pravidelném růstu průměrné mzdy o 2 tisíce korun ročně by se zvyšoval plat politiků o 5 tisíc. Po zmrazení na pět let a následném rozmrazení by automaticky jednorázově vzrostl o 25 tisíc. V ten moment by se objevila kritika, že to je příliš mnoho. Přitom by pouze došlo k dorovnání poměru k průměrné mzdě na už zmiňovaný 2,5 násobek.
Chce to tzv. automat
Je legitimní diskutovat o tom, z jaké průměrné mzdy by se měl příjem politiků počítat. Stejné platí o koeficientu, kterým by se mělo toto číslo násobit. Příjmy zákonodárců by zároveň neměly být odtrženy od reality.
To by neměl zaručovat úsudek politiků, kteří jsou momentálně u moci, ale všeobecně přijímaný automat. Na tom by měla panovat shoda napříč politickým spektrem.
Momentálně to je věc těžko představitelná. Nemalá část lidí spíše ocení další nesmyslnou snahu zmrazit platy politiků na pět let, než tento problém jednou pro vždy vyřešit.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
