Petr Hartman: Vládní sliby versus nejenom rozpočtová realita

Vyšší penze očekávají důchodci. Peníze navíc na výplatních páskách už vidí nejrůznější profese navázané na stát. Vlastníci lesů živí naději na miliardy, aby mohli lépe čelit kůrovcové kalamitě.

David Klimeš: Poslední rozpočet hloupého rozdávání. Pak už zas přijdou rozpočty hloupých škrtů

• Upravit
• Smazat

Pro samé útoky na Babiše a aktuální rozpočet však poslanci zapomněli občanům sdělit to podstatné. Že takové rozpočtové eldorádo se už opakovat v dalších letech nebude. Kdyby se opoziční poslanci podívali do rozpočtového výhledu ministerstva financí na další roky, tak by zjistili, že sám Babiš už přikázal na další roky utáhnout fiskální šrouby. Tak dost pesimistických řečí a užijme si ten rozpočet na příští rok.

To je jen namátkou několik slibů, které dal v posledních týdnech a měsících Babišův kabinet. Mají-li se splnit, potřebuje na to vláda peníze. V poměru k celkovým příjmům a výdajům státního rozpočtu nejde většinou o obří částky. Když se však sečtou, dostaneme se na desítky miliard korun.

Ty už se neshánějí úplně lehce. Zvlášť v době, kdy tuzemská ekonomika postupně zvolňuje tempo. Což se negativně projevuje a v nedaleké budoucnosti projeví v přílivu financí do státní pokladny. Ta rozhodně není bezedná a není snadné ji naplnit.

Mírně nervózní už z toho je ministryně financí. Proto se občas nechává slyšet, že je potřeba šetřit. Její návrhy na snižování počtu státních úředníků zatím zůstávají bez patřičné odezvy. Jejich redukce by stejně sama o sobě rozpočtové problémy nevyřešila.

Sekera v hospodaření státu

Otázkou zůstává, kde ještě šetřit? Odpověď na ni může vláda dát v momentu, kdy povede jednání o podobě rozpočtu na příští rok. Zatím se nezdá, že by úspory chtěla najít v oblastech, kde pomocí štědré ruky může vládní koalice získat přízeň dalších voličů.

Petr Hartman: Státní rozpočet a konec světa

• Upravit
• Smazat

Konec světa se neblíží, proto Česká republika nebude příští rok hospodařit s dobrým státním rozpočtem. Právě zmiňovanou katastrofou podmínil Miroslav Kalousek svůj pozitivní pohled na navrhované výdaje a příjmy státu.

Možná, že v dohledné době by se kabinet mohl zabývat spíše tím, jak neztratit ty stávající. To v případě, že by se letošní rozpočet propadl do ještě hlubšího deficitu, než jak byl schválen. Podle platného zákona by schodek měl činit 40 miliard korun. Příjmy a výdaje rozpočtu se však vyvíjejí poněkud jiným tempem.

Sekera v hospodaření státu by tak mohla zatnout poněkud hlouběji. To v momentu, kdyby kabinet nebyl ochoten reagovat na výrazně nižší příjmy snížením některých výdajů. Zatím to není úplně aktuální. Vláda se může utěšovat tím, že se nakonec k čtyřicetimiliardovému schodku dopracuje. Třeba i pomocí nejrůznějších účetních triků, nebo rozpuštěním rezerv.

Sliby týkající se důchodů, mezd a sociálních dávek tak budou nejspíš naplněny. Ať to stojí, co to stojí. Peníze se nějak seženou. Třeba zvyšováním či zaváděním nejrůznějších daní. Může tak dojít paradoxně k tomu, že si lidé na více peněz sami daněmi přispějí. Ve finále pak reálně mohou mít méně než před lety.

Petr Hartman|foto: Khalil Baalbaki

Například při srovnání tempa růstu důchodů a mezd to platí pro část penzistů. Byť jim příjmy stoupají, jsou v poměru k platům nižší než v době, kdy se penze nezvyšovaly tak výrazně jako nyní. Názorně se ukazuje, že slibem sice neurazíš, ale při jeho splnění lidé někdy ani výrazně nezbohatnou, byť se jim politici snaží vnutit opak.