Petr Hartman: Prezident Petr Pavel udělil první milosti

K odpouštění a zahlazování trestů nepotřebuje spolupodpis premiéra nebo jím pověřeného člena vlády. V této oblasti se tak může chovat jako neomezený panovník a udělovat milost komu chce. Nikdo mu v tom nemůže zabránit. Svoje rozhodnutí nemusí ani důkladně a věrohodně zdůvodnit.

Čtěte také

Ondřej Konrád: Milost Novotnému za třicet sekund

Názornou ukázkou může být případ bývalého ředitele Lesní správy Lány Miloše Baláka. Ten byl pravomocně odsouzen a Milošem Zemanem omilostněný.

Rozhodnutí vyvolávalo dojem, že hlavním důvodem byly osobní vztahy. Pochybnosti řešil Ústavní soud. Ten sice konstatoval, že prezident nerespektoval vlastní sebeomezující rozhodnutí, zároveň jeho verdikt nezrušil.

Pochybnosti za Zemana, Klause i Havla

Nešlo o jedinou milost, která v minulosti vyvolala negativní reakci. Pochybnosti se netýkaly pouze Miloše Zemana. Namátkou můžeme připomenout omilostnění Martina Odložila Václavem Havlem.

Čtěte také

Skandální milost na závěr prezidentské funkce? Miloš Zeman žije žánr provokace

Ten připravil o život svého otce a byl pravomocně odsouzen za ublížení na zdraví s následkem smrti. Zároveň byl synem blízké prezidentovi spolupracovnice Věry Čáslavské. Proto část veřejnosti vnímala rozhodnutí negativně.

I Václav Klaus vyvolal některými milostmi pobouřené reakce. Týkaly se například podnikatelů, kteří byli pravomocně odsouzeni za podvody. Byť v odůvodnění se často argumentovalo jejich špatným zdravotním stavem, vyskytly se pochybnosti o tom, zda tomu tak skutečně bylo.

Prezidenti se občas mohli rozhodovat spíše na základě osobních vazeb. Tím dodávali argumenty těm, kteří o možnosti udělovat milost hovoří jako o feudálním přežitku.

Čtěte také

Pochybná a politicky obtížně akceptovatelná milost prezidenta Miloše Zemana

Současný prezident Petr Pavel se zatím jako neomezený panovník nechová. Alespoň první udělené milosti nevyvolávají pochybnosti. Byť samozřejmě budou existovat kritici jeho rozhodnutí.

Rovněž jde očekávat, že se i nadále bude diskutovat o tom, jestli by udělování milosti mělo zůstat výlučně v rukách prezidenta. I kdyby se o tuto pravomoc s někým podělil, nebyla by to záruka, že bude udělena pouze tomu, kdo si ji zaslouží. Stačí připomenout spolupodpis tehdejšího premiéra Petra Nečase pod spornou amnestií Václava Klause.

Petr Hartman, moderátor a komentátor Českého rozhlasu Plus|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas

Zkrátka udělení milosti dává smysl. Zároveň ho nejde omezeními sešněrovat tak, aby nedocházelo k různým kontroverzním rozhodnutím. Na morálních vlastnostech každého prezidenta záleží, jakým způsobem s touto pravomocí naloží.

Udělování milosti není feudálním přežitkem. Je užitečným nástrojem pro řešení složitých životních okolností pravomocně odsouzených, se kterými si právo a justice nedokáží poradit.

Autor je komentátor Českého rozhlasu