Petr Fischer: Všichni nám lžou
Panuje-li v rozhádaných západních společnostech na něčem shoda, pak v tom, že současnou krizi demokracie, pociťovanou jako osudový boj o nový politický systém, spustila pandemie covidu-19. Liberální stát se v ní ukázal jako nepružný a nedůvěryhodný, na důvěře ztratila i lékařská věda, kterou rozložily věčné diskuse o tom, zda očkování pomáhá, či je to jen prostředek biomoci na moderní ovládání lidí.
Všechno je od té doby politika, jak mimochodem ukazuje i nástup administrativy Donalda Trumpa, jejíž myšlení je, obrazně řečeno, velmi covidové.
Čtěte také
Paranoidní pocit, že všichni lžou a chtějí nás řídit a manipulovat, se šíří na obou stranách dnešního ideologického sporu, který je možná opravdu spíše střetem kultur. Hluboká nedůvěra ve vše a všechny – jen, proboha, ne v „naše lidi“ – se šíří kosmickou rychlostí jako novodobý mor, a nedá se tomu zabránit.
Nedávné zveřejnění zprávy, že německá tajná služba měla informace o původu covidového viru přicházejícího z čínské laboratoře, jen je vláda lidu jaksi zatajila, je další potvrzení všech podezření, která jsme měli. Je třeba vyčistit politický prostor od lží a polopravd, jež později vedly k šikanování lidí, potřebujeme otevřené informování. Pokud ho liberální demokracie není schopna, je to mrtvý systém.
Permanentní podezírání
Celé toto spílání na sociálních sítích má právě tento smysl. Nikoli z odstupu zhodnotit postup politiků, kteří prý kvůli dobrým vztahům s Čínou nechtěli šířit třaskavé zprávy, které nebyly stoprocentní.
Čtěte také
Ostatně možnost, že virus pochází z čínských laboratoří, ve hře byla, jen tato cesta byla zavržena jako nedostatečně doložená, zejména pak ve variantě, že virus Čína přímo vyrobila.
Zprávu německé tajné služby, která mluví o laboratorní cestě viru, potvrzují i jiné rozvědky. Mimo jiné britská nebo americká. Ani Merkelová ani Johnson ani Trump nepustili informaci dál. Konzervativci různého typu, jeden z nich, jediný dnes také u moci, dokonce považován za antisystémového kritika liberální demokracie, nikdo z nich nedal lidu vědět, jak by se věci mohly ve skutečnosti mít.
Postfaktická esence dnešního světa je opět saturovaná, můžeme spekulovat a dál rozvíjet, „co by, kdyby“, spiknutí proti lidu je doloženo, a to i u politiků, které lid dnes adoruje jako kritiky politického liberalismu a vůdce revoluce zdravého rozumu.
Čtěte také
Zdravý rozum ale jako vždy velí poodstoupit a pokusit se přemýšlet o tom, co se fakticky stalo, bez předpřipraveného vyprávění o zvráceném smyslu všech věcí.
Do jaké míry by převedení pravděpodobné čínské linky (na 80-95 procent unikl virus z laboratoře v Číně, tvrdí německá služba, ale neříká, že byl upravený či záměrně šířený) na nezpochybnitelnou veřejnou pravdu změnilo tehdejší covidovou situaci, a zmírnilo by to sílu posedlosti představou, že nám všichni lžou, pokud rovnou nepracují pro farmaceutickou, digitální či jakoukoliv další lobby, třeba pro čínskou vládu a její obchodní zájmy.
Kolo spekulací a zaručeně správných závěrů se už roztočilo, zastavit se nedá, barometr důvěry dál klesá a hledá dno. Na ostražitosti vůči moci není nic špatného, obtíží se stává až ve chvíli, kdy přestává sledovat důležitý rozdíl mezi vládnutím a panováním, mezi správou země a ovládáním lidí, a kdy všechno splyne do hutné kaše permanentního podezírání. Postcovidová kocovina asi nebude mít konce.
Autor je komentátor časopisu Euro
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
