Petr Fischer: Tady všude je Rhodos
Hic Rhodus, hic salta, chtělo by se říct při pohledu na hořící řecký ostrov Rhodos, z něhož prchají nejen turisté z celé Evropy, ale i místní obyvatelé, kteří přišli v plamenech o bydlení a o obživu. Populární věta, patřící dříve k výbavě absolventů gymnaziálních hodin latiny, pochází z Ezopovy bajky, v níž se doporučuje, aby lidé místo chvástání, co by kdy byli schopni všechno udělat, raději jednali tady a teď a hned.
Jistě lze na Rhodu skočit deset metrů do dálky, bude ale úplně stačit, skočit je zde a nečekat, až jak by se to bývalo udělalo na proslulém ostrově, který kdysi bůh Helios (Slunce) proměnil v nejkrásnější místo Egejského moře.
Čtěte také
Západní země, jejichž turisté převážně ostrov živí, teď pracují na Rhodu, posílají zvláštní letadla, intenzivně komunikují s řeckou vládou. Všichni přece teď pracují tam, kde mají, tedy na Rhodu, v čem je potom ona paralela s antickou anekdotou, pořekadlem, příslovím: Tady je Rhodos, tady skákej, tady a teď předveď, co umíš!?
V tom, co předcházelo. Desetiletí chvástání, že zabráníme růstu teploty na planetě, že zachráníme rovnováhu klimatu, že uděláme jako lidstvo vše, protože už víme, že je to jediná záchrana před velkými civilizačními nepříjemnostmi. Požáry na Rhodu nejsou nějakým vrcholem klimatické krize, v sérii s dalšími posuny a požáry jinde jen dost razantně připomínají, k čemu všechny ty řeči a sliby byly. Jak by se všechno povedlo, kdyby se bývalo bylo…
Zkusit se to musí
Západní země se teď na Rhodu velmi činí, zachraňovat a hasit požáry západní civilizace umí vždy dobře a velmi kvalitně: špičková technika, dobrá logistika, nasazení, sdílení mezinárodních zkušeností. Solidarita. Jsme civilizace hrdinů záchranářů, kteří stojí na piedestalu jako ti, jejichž odvaha stojí za následování.
Čtěte také
Má to i svou estetickou rovinu „krásy hrůzy“, tuny fotografií kataklyzmatického šílenství, z něhož vystupuje Hrdina-Hasič, vše natolik přesahující míru představivosti, až se to blíží kantovskému vznešenu. Hrůza tak krásná, až povznáší. Nakonec ten zánik planetární civilizace nemusí být špatný biják…
Dnes se na Rhodu skáče jako o závod, který byl na začátku onoho latinského pořekadla. Měli bychom ale už možná přijít na to, že Rhodos není tam někde v Egeidě, ale všude tam, kam šlape lidská noha. Že se zkrátka podobně rázným a rychlým způsobem musí postupovat i jinde, kde možná ještě nehoří, ale dříve nebo později hořet bude.
Tvrdit, že tohle klimatické šílenství, způsobené lidskou činností, už nikdo nezastaví a že se mu tedy musíme toliko přizpůsobit a připravit se na co nejlepší obranu proti nejhorším dopadům klimatické změny, je důsledek předchozí rezignace, předchozího systematického odmítání platnosti věty Hic Rhodus, hic salta.
Vždycky je čas ještě něco zkusit, politici by měli vědět, že se to MUSÍ zkusit. Musí. Než si s ostatními lehnou na záda a budou se v televizi dívat na zvrácenou krásu hořící krajiny, třeba na Rhodu, a radostně a s drinkem v ruce přitom očekávat apokalypsu, proti níž lidstvo ještě částečně ubrání hrdinové civilizace – vojáci a hasiči.
Autor je komentátor časopisu Euro
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
