Petr Fischer: Právo na svátky konzumu
Na Velký pátek je v obchodech opět otevřeno, zatímco o Velikonočním pondělí bude zavřeno. Podle dvojice poslanců ODS Jana Bureše a Pavla Staňka to nedává smysl, a tak je na čase sjednotit prodejní dobu ve svátcích a nejlépe nechat na prodejcích, zda otevřou, nebo ne.
Po osmi letech dva snaživí poslanci, kterým jde o blaho občanů, opět otevírají boj o právo na konzum v každé vteřině, ale i o smysl svátků a o obsah tradic.
Čtěte také
„Co když je tradice v Česku, že se prostě u nás chodí nakupovat,“ řekl poslanec Bureš na této stanici a bránil svobodu podnikání a kapitalismu, který potřebuje mít otevřeno 24/365, což se vyplatí všem: lidem nakupujícím i prodávajícím, ale i státu, který tak vybere více na daních. Nakonec kdyby se stejně přistupovalo k pracovní době, mohla by ekonomika jet non stop celé dny a státní i domácí kasy by byly vrchovaté.
Ale konec ironie. I oba aktivní poslanci, kteří teď probírají jednu z nejpodstatnějších otázek doby, vědí, že lidé chtějí mít někdy také volno. A že i moderní společnosti jsou ve své existenci rytmizovány svátečními dny, jejichž smyslem je oddělit profánní běžné chvíle od doby svátků, jež je v mnoha případech brána jako doba sakrální. Kapitalismu a svobodě podnikání tedy není nic svaté?
Bůh a česká tradice v nakupování
Max Weber ve svém slavném a klasickém díle Protestantská etika a duch kapitalismu (ano, i kapitalismus má svého ducha, nejde o materiální, nýbrž o duchovní entitu) to popírá. I protestantská posedlost prací, kterou převzaly také socialistické ideologie, má svůj sváteční limit. Jde jen o to, které svátky udržujeme jako rytmické majáky, mezi nimiž se odvíjí naše společenská existence a k nimž utíkáme jako k totemům, u nichž se scházíme, abychom se jako společenství (sebe)potvrdili.
Čtěte také
V české společnosti, která je spíše ateistická, je to kupodivu stále tradiční křesťanská linka. Českému roku vévodí sváteční Vánoce a potom i Velikonoce, jakkoliv opravdu nedává smysl, že Velký pátek má jiný prodejní, a tedy i společenský statut než Velikonoční pondělí. Největší křesťanský svátek jsou Velikonoce a v jejich bolestném centru Velký pátek. Česko je pravděpodobně jediná křesťanská země, kde je tomu jinak.
Snaha dvou poslanců ODS udělat v prodejních dobách o svátcích konečně pořádek a dát jim logický řád, tedy nutně otevírá otázku – co že to vlastně slavíme a jakou tradici a čím uctíváme? Je-li česká tradice v nakupování, bude otevření obchodů celoročně ve dne v noci tou nejlepší, protože permanentní, sváteční oslavou. Myslíme-li ve svátek přece jen občas i na křesťanského Boha, je volno bez šustění peněz v supermarketu ještě logičtější.
Bůh a křesťanství se mnoha poslancům ODS hodil jako argument a alibi volby v ideologické debatě o manželství pro všechny, proč se nehodí teď, je pozoruhodnou politologickou záhadou. Přesvědčení přece není kabát, aby se odkládalo, jak libo.
Každopádně dělat byznys na Velký pátek v zemích křesťanské tradice, kdy se nekonají mše ani pohřby, je poněkud svatokrádežné. Ale co naplat: je-li skutečným českým svátkem vždy a především nakupování, musí být cesta do chrámů konzumu otevřená věčně.
Autor je komentátor časopisu Euro
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
