Petr Fischer: Konec srandy
„Nikde to není tak špatné, jako u nás,“ stěžoval si starší pán v metru na to, že vláda Petra Fialy není schopna lidem pomoct s vysokými cenami energií, potravin, vlastně všeho. „To v Německu by se to nemohlo stát,“ dodal s povzdychem. Chtěl bych neznámého pána uklidnit, že i v Německu se během této krize dějí podivné věci.
Například se zavede dotovaný plyn pro podniky, přičemž se obratem ukáže, že na dotaci dosáhnou i firmy, které to nepotřebují. A tak se vláda rychle snaží vymyslet mechanismus, který by zabránil tomu, aby si firmy vylepšovaly hospodaření na úkor státu.
Čtěte také
Jeden ministr je pro vyšší daně, druhý to radikálně odmítá, nakonec se sníží DPH na energie – to se nelíbí skoro nikomu, kdo si troufne dát pod jméno spojení ekonom či ekonomický odborník. Něco se schválí, a hned se to opravuje, vypjaté vládnutí v běhu krize se tomu říká…
Pomoc obyvatelstvu je nedostatečná i podle řady Němců, ale jen málokdo by na rozdíl od Česka, které si v posledních letech zvyklo na populistická opatření i při daleko menších katastrofách, žádal vyrovnání nákladů prakticky všeho, protože to liberální stát, vycházející ze svobodné vůle občanů, zkrátka neumí a umět nebude. A to, i když je založen na ordoliberální teorii sociálně-tržní ekonomiky jako v Německu. Řád státu být musí, a je tu mimo jiné i od toho, aby se v krizi bylo čeho chytit, ale za sebe je také každý odpovědný sám!
Svetr v Německu
Kdyby všechno platil a vyrovnával stát a nic by nezůstalo na starosti občanům, firmám a konkrétním lidem, už by to byl jiný typ státu. Možná by ho Češi dnes opravdu chtěli, Němci – zatím – určitě ne.
Čtěte také
Německá vláda hledá stejně nejistě jako ta česká, ale je důsledná v administrativní a právní přípravě na nejhorší. Vytvořila podrobné praktické scénáře vývoje a poměrně důrazně a rázně upozorňuje, že je a bude potřeba šetřit, protože Rusko zcela jistě využije tuto zimu k tomu, aby Evropu, závislou na ruském plynu, pořádně skříplo. Letos tedy bez vytápěných bazénů a přehřátých foyer veřejných budov, bez rozsvícených památek se dá také chvíli žít. Je-li válka na Ukrajině, kterou jako bránící se zemi Němci stále většinově podporují, je samozřejmé, že to bude nějak vidět i na německé půdě. Odpovědnost bolí.
Ne, svetr navíc se v Německu nestal ikonickým slovem, které slouží k výsměchu vládě. Nikdo o něm také tak naivně jako v Česku nemluvil, ale hlavně: výzva k šetření přišla dost záhy a Němci už řadu měsíců berou za své, že to bez úspor nepůjde. Německý průmysl snížil spotřebu plynu proti předchozím čtyřem letům o 21 procent, úspory se udržují pravidelně každý měsíc. Musí se začít už teď, ta nejhorší situace potom tolik nepřekvapí.
Také v Německu se už šetří na nákupech, i když je inflace skoro o deset procentních bodů nižší než v Česku, zvýšil se zájem o levné značky, „špáruje se“, jak se říká, všude. To je asi ten nejpodstatnější rozdíl. Politici i občané už řadu měsíců vědí, že platí heslo německého ministra hospodářství a ochrany klimatu Roberta Habecka: „Počítat s nejhorším, doufat v nejlepší.“ I v této energetické válce platí, že kdo se dobře připraví na cvičišti, neztratí se na bojišti.
V Česku si pořád ještě děláme uklidňující legraci ze svetrů a z nerozhodnosti a ideologických protimluvů vlády. „Schluss mit lustig,“ vědí naopak už řadu měsíců Němci. Ano, konec srandy! Mohli bychom se podle toho už všichni alespoň do jara chovat.
Autor je komentátor časopisu Euro
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
