Petr Fischer: Jak slepit rozsypané Německo?

Obě nejsilnější strany, které si dál dělají naděje na sestavení vlády, mají dohromady slabých 50 procent, podobně jako v roce 2017. V roce 2005, kdy Angela Merkelová přebírala vládu, to ale bylo 65 procent.

Čtěte také

Robert Schuster: Po německých volbách může česko-německé vztahy zatížit spor o jádro

Síla tradičního politického dělení se ztrácí. Už před čtyřmi lety se kancléřka Merkelová pokoušela vyjednat trojkoalici se Zelenými a FDP, to se nepodařilo, FDP odešla před podpisem dohody od jednacího stolu a kancléřce nezbývalo než znovu sestavit nenáviděnou velkou koalici. Jaké koalice mají šance po těchto volbách?

O vládě v Německu poprvé v historii rozhodnou menší občanské strany, které skončily na třetím, respektive na čtvrtém místě (dohromady mají jako vítěz). Zelení a liberální FDP se musí rozhodnout, zda půjdou s vítězem voleb, Olafem Scholzem, nebo dají na lákání Armina Lascheta, šéfa CDU, který se chce stát prvním kancléřem z druhého místa.

Německo v politické křeči

Čtěte také

Kateřina Smejkalová: V Německu kandidují tradiční strany jak z učebnice politologie

Zelení se před volbami vyslovili pro koalici s SPD, to ale byli ve hře ještě Die Linke, dnes už je tato možnost zapovězena, většinu by nevytvořila. Zelení se tak musí rozhodnout spolu s FDP – Laschet, nebo Scholz. Ulehčit se jim to snaží FDP. Její šéf, Christian Lindner, vidí jako nejpravděpodobnější koalici v barvě vlajky Jamajky, černá CDU/CSU, Zelení a žlutí FDP. Tedy právě onu koalici, kterou FDP před čtyřmi roky odmítla. Jak chce Lindner toto trauma překonat?

Tehdy, prohlásil Lindner, si CDU a Zelení dělali svůj program, a FDP byla do počtu. Dnes bychom se už postarali o to, aby to obsahově i formálně byla skutečná koalice. Jak toto vyjádření číst? Lindner dává najevo, že o vládnutí velmi stojí, zároveň pokládá CDU nůž na krk, aby se nesnažila z jednání vyjít jako jasný vítěz.

Jak ale přesvědčit Zelené, kteří jsou otevřeni jednání na všechny strany a přirozeně mají blíže k SPD? Annalena Baerbocková, šéfka Zelených, to řekla v první reakci po volbách, podle ní tyto volby jasně ukázaly, že nová vláda musí být vládou klimatickou, vládou, jejíž hlavní snahou bude ochrana klimatu. FDP ani CDU s tím nemají problém, jde jen o to, jak moc si v takové sestavě bude proklimatická politika rozumět s ekonomikou.

Čtěte také

Robert Schuster: Scholzův vzestup přibližuje Německo čistě levicové vládě

A o to jediné se také hraje. O míru hospodářského kompromisu Zelených vůči stranám, které nechtějí radikálně větší zatížení průmyslu a byznysu. S SPD by se Zelení dohodli lépe, to by ale FDP musela dostat nabídku přímo královskou. Skoro kancléřskou, a to se asi nestane.

Jednání o koalici Jamajka s CDU v čele a o semaforové koalici s SPD budou Zelení a FDP jistě vést delší dobu. Už v první televizní debatě lídrů, dvě hodiny po uzavření volebních místností, kdy hlasy ještě nebyly sečteny, padl první ďábelský návrh: kdyby vládu za CDU/CSU sestavoval bavorský premiér a šéf CSU Markus Söder, možná by šlo vše jednodušeji. Armin Laschet drtivě prohrál volby, pokud vzdor porážce rychle nevyjedná vládu, což není pravděpodobné, je Söder jako náhradník připraven. „To jsou loňské sněhy,“ řekl v televizi Söder, ale usmíval se u toho zálibně.

Petr Fischer|foto:Český rozhlas

První na tahu ale bude vítěz voleb, Olaf Scholz – má-li být prvním kancléřem trojčlenné vlády po šedesáti letech, musí ukázat mimořádné schopnosti kompromisu a vyjednávání. Německo se dostává do politické křeče, v níž se ukáže, jak silná je německá demokracie v čase drolení politické scény. Podaří-li se to Německu smysluplně ustát, mohlo by to vyjít i v mnohem politicky rozsypanějších okolních zemích.

Autor je komentátor časopisu Euro