Petr Fischer: Český knižní fetišismus
Petr Fischer: Český knižní fetišismus
Česko je zemí knih. A vždy bylo. Dodnes tak krásně vzpomínáme, jak jsme za komunistů stáli kilometrové fronty na novinky světové literatury nebo na klasiku, která v knihovnách z ideologických důvodů chyběla. Čtenářská výjimečnost Česka jako země knihy se projevuje i v literárních výzkumech: Podle nich čteme v průměru sedm knih ročně, což ve srovnání se světem hodně, a každý den čte knihy třetina z nás. Knižní národ, bez přehánění.
Kniha se stála v Česku fetišem, jak každoročně předvádí nedávno skončený veletrh Svět knihy, letos už 30letý, tedy dost dospělý na to, aby se svého stále viditelnějšího fetišismu zbavil.
Čtěte také
Davy lidi hledající knihy se slevou, podpis významného spisovatele, slova známého autora, selfie se svou oblíbenou hvězdou. Fotka s hromadou knih, které jsme dříve v pavilonech, dnes ve stanech veletrhu snaživě nasbírali.
Pobyt mezi stejně postiženými knižními fetišisty dává, jako každá psychická odchylka tohoto typu, existenciální jistotu, která se ale vzápětí hroutí, takže musíme znovu vyrazit, znovu hrabat, hromadit, ujistit se, že tahle životní kotva stále drží. Je to nutkavé, kompulzivní, stejně jako povážlivé tvrzení, že knihy nás dělají lepšími lidmi.
Fetiš české kulturnosti
Kniha je tak ze všeho nejvíc fetišem české kulturnosti. Díky ní víme, že jsme, že trváme jako kulturní národ, který se sice vyjadřuje v menšinovém jazyce, zato v něm umí říct prakticky cokoliv a často mnohem více než jazyky hlavní, světové, neřkuli ten jeden skutečně globální.
Čtěte také
Kniha je kulturním fetišem, nad nímž se můžeme dojmout nad vlastní výtečnosti a výjimečností – vždyť navzdory veškerým finančním problémům s cenou vajec a energií stále konzumujeme písmena, která dávají dohromady více či méně smysluplná vyjádření.
Fetišistova sbírka knih poskytuje hájemství, kam nemusíme pouštět prázdnou popkulturu, a když už ji tam pustíme, zavřeme ji do pestrobarevné knihy, takže z blátivého popu je najednou jiskrná kulturní hodnota.
Veletrh Svět knihy nabízí spousty přeborníků v této disciplíně zavírání do knih, sloužící často jako povýšení kulturního odpadu do oblak vznešenosti.
Čtěte také
Dál a dál rozvíjená vlna ironie, o niž se tu cíleně pokouším, je v tomto příspěvku nesporně jen dalším knižním fetišem, který mi umožňuje kroužit kolem toho podstatného. A načechrat pírka všem, kdo knihy milují a na svůj fetiš si nedají sáhnout.
A přitom sami fetišisté, ti největší a nejposedlejší, si každý rok na svém veletrhu stěžují, jak kultura ve skutečnosti upadá, jak už neumíme natočit zajímavý film, zahrát nepodbízivé divadlo nebo hudbu, o upadlé kultuře nedialogu či rozložené perverzní politické kultuře ani nemluvě.
Poslední obrana před bezvýznamností?
Vyprávíme si to proto, abychom s tímto úpadkem něco jako společnost udělali, nebo proto, abychom si potvrdili, že zrovna ten náš fetišismus knihy je poslední a velmi krásnou a ušlechtilou baštou české kulturnosti?
Obávám se, protože v tom plavu s ostatními, že to druhé je pravda. Fetiš, toto milé snobské potěšení, jako poslední obrana před bezvýznamností, věděl Kundera, a my to nyní žijeme naplno a vcelku radostně.
Jsme tak trochu jako kdysi dekadenti. Víme, že upadáme a klesáme níž a níž, ale díky knize-fetiši si o tom umíme krásně vyprávět a malovat. Fetiš – poslední záchrana, závěs nevinnosti v běhu kulturní imploze.
Autor je komentátor časopisu Euro
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor
Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.
